sādhu-śāstra-kṛpāya yadi kṛṣṇonmukha haya
sei jīva nistare, māyā tāhāre chāḍaya
sādhu — svatých osob; śāstra — písem; kṛpāya — milostí; yadi — jestliže; kṛṣṇa-unmukha haya — nĕkdo rozvine vĕdomí Kṛṣṇy; sei — ta; jīva — živá bytost; nistare — bude osvobozena; māyā — iluzorní energie; tāhāre — jí; chāḍaya — vzdá se.
„Pokud podmínĕná duše rozvine vĕdomí Krsny milostí svĕtců, kteří dobrovolnĕ káží pokyny písem a tak jí k vĕdomí Krsny napomáhají, bude vysvobozena ze spárů mayi a ta se jí vzdá.“
Podmínĕnou duší je ten, kdo zapomnĕl, že Krsna je jeho vĕčný Pán. Myslí si, že si užívá hmotného svĕta, a přitom zakouší trojí utrpení hmotné existence. Svatí lidé (sadhuové) neboli vaisnavové, oddaní Pána, na základĕ védské literatury káží vĕdomí Krsny. Jedinĕ jejich milostí může být podmínĕná duše probuzena k vĕdomí Krsny. Po probuzení už si nechce užívat materialistického způsobu života a místo toho se pohrouží do láskyplné transcendentální služby Pánu. Poté, co se zamĕstná v oddané službĕ Pánu, odpoutá se od hmotného požitku:
bhaktih paresanubhavo viraktir
anyatra caisa trika eka-kalah
(Srimad-Bhagavatam 11.2.42)
To je zkouška pokroku v oddané službĕ – oddaný musí být odpoutaný od hmotného požitku. Tato odpoutanost znamená, že maya již podmínĕnou duši osvobodila od iluzorního požitku. Ten, kdo je pokročilý ve vĕdomí Krsny, si o sobĕ nemyslí, že je stejnĕ dobrý jako Krsna. Kdykoliv si o sobĕ myslí, že je tím, kdo si užívá hmotných výhod, je uvĕznĕný v tĕlesném pojetí. Pokud je však od tohoto pojetí osvobozený, může se zamĕstnat oddanou službou, což je skutečnou úrovní osvobození ze spárů mayi. To vše je vysvĕtleno v následujícím verši z Bhagavad-gity (7.14).
