bhayaḿ dvitīyābhiniveśataḥ syād
īśād apetasya viparyayo 'smṛtiḥ
tan-māyayāto budha ābhajet taḿ
bhaktyaikayeśaḿ guru-devatātmā
bhayam — strach; dvitīya-abhiniveśataḥ — z mylné představy, že je výtvorem hmotné energie; syāt — povstává; īśāt — od Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy; apetasya — ten, kdo se odtáhl (podmínĕné duše); viparyayaḥ — převrácení postavení; asmṛtiḥ — žádné ponĕtí o svém vztahu s Nejvyšší Osobností Božství; tat-māyayā — kvůli iluzorní energii Nejvyššího Pána; ataḥ — proto; budhaḥ — ten, kdo je moudrý; ābhajet — musí uctívat; tam — Jeho; bhaktyā — oddanou službou; ekayā — nerozptýlený karmou a jñānou; īśam — Nejvyšší Osobnost Božství; guru — jako duchovního mistra; devatā — Pána hodného uctívání; ātmā — Nadduši.
„ ,Hmotná energie je oddĕlená od Krsny a živá bytost, kterou upoutá, podlehne strachu. Protože je od Nejvyšší Osobnosti Božství oddĕlená hmotnou energií, má převrácené pojetí života. Jinými slovy, místo aby byla vĕčným služebníkem Krsny, stává se Krsnovým soupeřem. Tomu se říká viparyayo 'smrtih. Ten, kdo je opravdu učený a pokročilý, tuto chybu odstraní tím, že Nejvyšší Osobnost Božství uctívá jako svého duchovního mistra, uctívané Božstvo a zdroj života. Tak Pána uctívá procesem ryzí oddané služby.̀ “
Toto je citát ze Srimad-Bhagavatamu (11.2.37). Jedná se o pokyn Kaviho Ṛsiho, jednoho z devíti svĕtců zvaných devĕt Yogendrů. Vasudeva, Krsnův otec, se ve Dvárace ptal Devarsiho Narady na oddanou službu a tehdy padla zmínka o tom, že v dávných dobách devĕt Yogendrů poučilo Nimiho, krále Vidéhy. Sri Narada Muni hovořil o bhagavata-dharmĕ, oddané službĕ, a naznačil, jak může být podmínĕná duše osvobozena tím, že se zapojí do láskyplné transcendentální služby Pánu. Pán je Nadduše, duchovní mistr a Božstvo hodné uctívání všech podmínĕných duší. Krsna je nejen nejvyšší Božstvo hodné uctívání všech živých bytostí, ale je také guru neboli caittya-guru, Nadduše, která živou bytost vždy dobře vede. Živá bytost však naneštĕstí pokyny Nejvyšší Osoby opomíjí a tak se ztotožňuje s hmotnou energií, což má za následek strach pocházející ze ztotožňování se s hmotným tĕlem a považování toho, co se s tĕlem pojí, za své vlastnictví. Veškeré druhy výsledků ploduchtivého jednání ve skutečnosti pocházejí od duše, ale ta zapomnĕla na svou skutečnou povinnost, a proto jí život ztrpčuje mnoho hmotných důsledků, jako je strach a připoutanost. Jedinou pomocí je vrátit se ke službĕ Pánu a tak se uchránit před nežádoucím trýznĕním od hmotné přírody.
