Připoutanost ke Krsnovi nikdy neslábne; zvĕtšuje se víc a víc s dosahováním různých úrovní. Všechny dohromady se nazývají sthayibhava neboli neustálá přítomnost extáze. Oddaná služba má devĕt podob: sravanam kirtanam visnoh smaranam pada-sevanam arcanam vandanam dasyam sakhyam atma-nivedanam. Pokud se neustálá láska k Bohu smísí s tĕmito způsoby oddané služby, nazývá se vibhava, anubhava, sattvika a vyabhicari. Oddaný si tak různými způsoby vychutnává transcendentální blaženost. Ve své Amrta-pravaha-bhasyi Srila Bhaktivinoda Thakura říká, že anubhava se dá rozdĕlit do třinácti kategorií: (1) tančení, (2) válení se po zemi, (3) zpívání, (4) křik, (5) skákání, (6) vydávání hlasitých zvuků, (7) zívání, (8) tĕžké dýchání, (9) nezájem o veřejné mínĕní, (10) slintání, (11) burácivý smích, (12) neklid a (13) škytání. To jsou příznaky anubhavy. Tak jsou prožívány transcendentální nálady na různých úrovních. Existuje také mnoho dalších výrazových forem, které Gosvami analyticky studovali. V Bhakti-rasamrta-sindhu Rupa Gosvami dává každému příznaku konkrétní jméno.