Tento verš je z Bhakti-rasamrta-sindhu (1.2.278) Srily Rupy Gosvamiho, který stejné téma rozebírá i ve své Laghu-bhagavatamrtĕ (Purva 5.41), kde se odvolává na Visnu Puranu (4.15.1). Maitreya Muni se tam ptá Parasary v souvislosti s Jayou a Vijayou, jak je možné, že se Hiranyakasipu ve svém dalším zrození stal Ravanou a užíval si dokonce více hmotného bohatství než polobozi, ale nedosáhl osvobození. Pozdĕji, když mĕl v tĕle Sisupaly s Krsnou spor, při kterém byl zabit, však dosáhl osvobození splynutím s tĕlem Pána Krsny. Parasara vysvĕtlil, že Hiranyakasipu nepoznal, že Pán Nrsimhadeva je Pán Visnu. Považoval Ho za nĕjakou živou bytost, která svou moc získala díky různým zbožným činnostem. Pod vlivem kvality vášnĕ tuto podobu nepochopil, a tak Pána Nrsimhadevu považoval za obyčejnou živou bytost. Hiranyakasipu nicménĕ zahynul rukou Pána Nrsimhadevy, což mu umožnilo stát se Ravanou a vlastnit neomezené bohatství. Jako Ravana, obklopený neomezeným smyslovým požitkem, však nemohl přijmout Pána Ramu jako Osobnost Božství. Takže i když ho Pán Rama zabil, osvobození sayujya neboli splynutí s tĕlem Pána nedosáhl. V tĕle Ravany ho příliš přitahovala Ramova žena Janaki, což mu umožnilo vidĕt Pána Ramu, ale místo aby Ho přijal jako inkarnaci Visnua, považoval Jej za obyčejnou živou bytost. Když tedy byl potom zabit rukou Ramy, dostal možnost narodit se jako Sisupala a mít nezmĕrné bohatství, díky kterému si myslel, že může s Krsnou soupeřit. Sisupala sice Krsnovi neustále závidĕl, ale často vyslovoval Jeho jméno a neustále myslel na Krsnovy překrásné rysy. Toto neustálé vzpomínání na Krsnu a vyslovování Jeho jména, byť s nevraživostí, ho zbavilo znečištĕní hříšnými činnostmi. Když potom Sisupalu jako nepřítele zabila Krsnova Sudarsana cakra, jeho neustálé vzpomínání na Krsnu odstranilo reakce za jeho hříchy, a tak dosáhl osvobození splynutím s tĕlem Pána.

Na tomto příbĕhu můžeme vidĕt, že i ten, kdo na Krsnu myslí jako Jeho nepřítel a je Krsnou zabit, může být osvobozen splynutím s Krsnovým tĕlem. Jakého postavení potom musí dosáhnout oddaní, kteří na Krsnu myslí vždy příznivĕ, jako na svého Pána či přítele? Tito oddaní musí získat lepší postavení než nabízí Brahmaloka, což je pouze neosobní záře Krsnova tĕla. Oddaní nemohou skončit v neosobní záři Brahmanu, se nímž si přejí splynout impersonalisté, ale jsou umístĕni na Vaikunthaloku či Krsnaloku.

Tento rozhovor mezi Maitreyou Munim a Parasarou Munim se soustředil okolo otázky, zda oddaní přicházejí do hmotného svĕta v každém vĕku jako Jaya a Vijaya, kteří byli za tímto účelem prokleti Kumary. Když Parasara poučoval Maitreyu o Hiranyakasipuovi, Ravanovi a Sisupalovi, nezmínil se o tom, že tito démoni byli dříve Jaya a Vijaya. Popsal pouze jejich převtĕlování po tři životy za sebou. Společníci Nejvyšší Osobnosti Božství z Vaikunthy nemusí nutnĕ přijímat role Pánových nepřátel pokaždé, když se Pán zjeví. K „poklesnutí“ Jayi a Vijayi došlo v jednom určitém vĕku; Jaya a Vijaya nesestupují v každém vĕku, aby jednali jako démoni. Představa, že nĕkteří z Pánových společníků musí z Vaikunthy poklesnout v každém vĕku, je naprosto mylná.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má všechny sklony, které lze najít u živých bytostí, neboť On je tou nejpřednĕjší z nich. Je proto přirozené, že Pán Visnu chce také nĕkdy bojovat. Stejnĕ jako chce nĕkdy tvořit, užívat si, být přítelem, přijmout matku a otce a tak dále, má také sklony k boji. Nĕkdy si významní velkostatkáři a králové vydržují zápasníky, se kterými pak pro zábavu zápasí, a to samé dĕlá i Pán Visnu. Démoni, kteří s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, v hmotném svĕtĕ bojují, jsou nĕkdy Jeho společníci. Je-li v dobĕ, kdy chce Pán bojovat, nedostatek démonů, přimĕje nĕkteré své společníky z Vaikunthy, aby vystupovali jako démoni. Když je tedy řečeno, že Sisupala splynul s tĕlem Krsny, musíme mít na zřeteli, že v tomto případĕ se nejednalo o Jayu nebo Vijayu, ale o skutečného démona.

Srila Sanatana Gosvami ve své Brhad-bhagavatamrtĕ vysvĕtlil, že osvobození splynutím s Pánovou září Brahmanu nelze považovat za nejvyšší úspĕch v životĕ, protože tohoto osvobození dosáhli i démoni, jako byl Kamsa, známí svým zabíjením brahmanů a krav. Oddaní toto osvobození považují za odporné. Oddaní jsou ve skutečnosti na transcendentální úrovni, kdežto neoddaní jsou uchazeči o pekelné životní podmínky. Mezi životy oddaných a démonů je vždy rozdíl, a jejich realizace se liší jako nebe a peklo.

Démoni se k oddaným chovají vždy zlomyslnĕ a také zabíjejí brahmany a krávy. Démonům může splynutí se září Brahmanu připadat slavné, ale pro oddané je to nĕco hrozného. Cílem života oddaného je dosáhnout dokonalosti v lásce k Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kdo chtĕjí splynout se září Brahmanu, jsou stejnĕ odporní jako démoni. Oddaní, kteří se chtĕjí s Nejvyšším Pánem sdružovat, aby Mu mohli s transcendentální láskou sloužit, stojí mnohem výše.