kāmād dveṣād bhayāt snehād
yathā bhaktyeśvare manaḥ
āveśya tad aghaḿ hitvā
bahavas tad gatiḿ gatāḥ
kāmāt — ovlivnĕni chtivými touhami; dveṣāt — závistí; bhayāt — strachem; snehāt — nebo náklonností; yathā — jako; bhaktyā — oddaností; īśvare — na Nejvyšší Osobnost Božství; manaḥ — mysl; āveśya — plnĕ soustředili; tat — tyto; agham — hříšných činností; hitvā — zanechali; bahavaḥ — mnozí; tat — tohoto; gatim — cíle; gatāḥ — dosáhli.
„Pokud je človĕk odevzdaný Pánu, může dosáhnout Jeho sídla. Mnozí tohoto cíle dosáhli tím, že zanechali hříšných činností a mysl plnĕ soustředili na Pána skrze chtíč, závist, strach nebo náklonnost.“
Stejnĕ jako může mocné slunce svými oslňujícími paprsky odstranit všechny druhy nečistot, může zcela duchovní Osobnost Božství očistit veškeré hmotné vlastnosti človĕka, který je k Nĕmu přitahován. Dokonce i když jsme k Bohu přitahováni na základĕ hmotného chtíče, je Jeho milostí tato náklonnost přemĕnĕna v duchovní lásku. A podobnĕ, máme-li k Pánu vztah strachu a nepřátelství, budeme i tehdy Pánovou duchovní přitažlivostí očištĕni. Přestože je Bůh velký a živá bytost malá, jsou oba duchovní jedinci, takže v okamžiku, kdy dojde na základĕ svobodné vůle živé bytosti ke vzájemné výmĕnĕ, začne velká duchovní bytost přitahovat malou, a tak ji zbaví všech hmotných pout. Tento verš je ze Srimad-Bhagavatamu (7.1.30).
