Podle saṅkhyové filosofie se tento hmotný vesmír skládá z dvaceti čtyř prvků: pĕti hrubohmotných a tří jemnohmotných prvků, pĕti smyslů pro získávání poznání, pĕti smyslů činných, pĕti objektů smyslového požitku a mahat-tattvy (souhrnu hmotné energie). Empiričtí filosofové nejsou schopni překonat tyto prvky, a tak si vymysleli, že to, co je nad nimi, je avyakta neboli nevysvĕtlitelné. Svĕt, který leží za hranicemi tĕchto dvaceti čtyř prvků, však není nevysvĕtlitelný, protože je popsán v Bhagavad-gitĕ jako vĕčná (sanatana) příroda. Nad projevenou a neprojevenou hmotnou přírodou (vyaktavyakta) se nachází příroda sanatana, zvaná též paravyoma neboli duchovní nebe. Protože je tato příroda duchovní povahy, neexistují v ní kvalitativní rozdíly; vše je tam duchovní, vše je dobré a vše má duchovní podobu samotného Sri Krsny. Tento duchovní svĕt je projevem vnitřní energie Sri Krsny, čímž se liší od hmotného svĕta, který je projevem Jeho energie vnĕjší.

Spolu s Vaikunthami existuje v duchovním svĕtĕ také všudypřítomný Brahman, jenž se skládá z neosobních zářících paprsků Sri Krsny. O této duchovní obloze si můžeme udĕlat jistý obrázek srovnáním s hmotnou oblohou, protože paprsky slunce v hmotném nebi se dají přirovnat k brahmajyoti, zářícím paprskům Osobnosti Božství. V brahmajyoti se nacházejí nesčetné Vaikunthy, které jsou duchovní a tudíž samy září. Jejich záře je mnohem jasnĕjší než záře slunce. Každé z tĕchto planet vládne Osobnost Božství Sri Krsna, Jeho úplné části nebo části Jeho úplných částí. V nejvyšší oblasti duchovního svĕta je planeta zvaná Krsnaloka, která se skládá ze tří částí, jimiž jsou Dvaraka, Mathura a Goloka neboli Gokula.

Pro naprosté materialisty je toto království Boha jistĕ záhadou. Hlupákovi ale kvůli nedostatku poznání připadá záhadné vše. Království Boha není žádný výmysl. Pro nevzdĕlaného človĕka jsou záhadou i milióny a miliardy hmotných planet, které se vznášejí nad našimi hlavami. Materialističtí vĕdci se nyní snaží do tohoto tajemství proniknout a může se stát, že jednoho dne budou lidé z této planety Zemĕ schopni cestovat vesmírem a vidĕt rozmanitost miliónů tĕchto planet na vlastní oči. Na každé z nich je tolik hmotné různorodosti, kolik jí lze najít na Zemi.

Tato planeta Zemĕ není nic jiného než nepatrná tečka uprostřed vesmíru. Hlupáci, pyšní na svoje mylné pojetí vĕdeckého pokroku, však soustřeďují svoji energii na snahu dosáhnout takzvaného ekonomického rozvoje na této planetĕ, protože neznají různorodé ekonomické možnosti jiných planet. Podle moderní astronomie je přitažlivost na Mĕsíci jiná než na Zemi. Když se tedy nĕkdo dostane na Mĕsíc, může přenášet tĕžké vĕci a skákat na velkou vzdálenost. V Ramayanĕ je popsán Hanuman, který byl schopen zvedat tĕžká břemena, jako jsou kopce, a skákat přes oceán, a moderní astronomie potvrzuje, že to je skutečnĕ možné.

Nemocí moderního civilizovaného človĕka je, že nevĕří ničemu ze zjevených písem. Ti, kteří postrádají víru, nemohou pokročit v duchovní realizaci, protože nechápou duchovní energii. V malém plodu banyánu jsou stovky semínek a z každého z nich může vyrůst další banyán, který bude plodit milióny dalších takových plodů. A přestože můžeme fungování tohoto přírodního zákona vidĕt na vlastní oči, to, jak funguje, se vymyká našemu chápání. To je jenom malý příklad Pánovy moci. Takových jevů existuje mnoho a žádný vĕdec je nedokáže vysvĕtlit.

Vše je ve skutečnosti nepochopitelné, protože pravda je vyjevena pouze vhodným osobám. I když existují různé druhy osobností neboli živých bytostí, počínaje Brahmou a konče nepatrným mravencem, stupeň rozvoje jejich poznání se liší. Musíme proto poznání získat ze správného zdroje; ve skutečnosti ho lze získat pouze z védských pramenů. Čtyři Védy, doplňující Purany, Mahabharata, Ramayana a jejich vysvĕtlivky známé jako smrti, to vše jsou autorizované zdroje poznání. Jestliže tedy chceme nĕjaké poznání, musíme se bez okolků obrátit na tyto zdroje.

Zjevené poznání může zpočátku vypadat neuvĕřitelnĕ kvůli naší paradoxní touze ovĕřovat si vše naším titĕrným mozkem, ale spekulativní způsob získávání poznání je vždy nedokonalý. Dokonalé poznání, předložené ve zjevených písmech, potvrzují velcí acaryové, kteří po sobĕ zanechali množství komentářů, a žádný z nich sastrám nevyslovil nedůvĕru. Pokud nĕkdo sastrám nevĕří, je ateista, a nemĕli bychom si od nĕho nechat radit, bez ohledu na to, jak velký může být. Pravou osobou, od které můžeme získat skutečné poznání, je ten, kdo neochvĕjnĕ vĕří v sastry v celé jejich rozmanitosti. Na začátku může toto poznání vypadat nepochopitelnĕ, avšak je-li předloženo patřičnou autoritou, vyjeví se jeho skutečný význam, a my o nĕm již nemáme žádné pochyby.