evaḿ sadā karma-kalāpam ātmanaḥ
pare 'dhiyajñe bhagavaty adhokṣaje
sarvātma-bhāvaḿ vidadhan mahīm imāḿ
tan-niṣṭha-viprābhihitaḥ śaśāsa ha
evam — takto (žijící životem oddaného); sadā — vždy; karma-kalāpam — předepsané povinnosti kṣatriyského krále; ātmanaḥ — sebe, osobně (jako hlava státu); pare — nejvyšší transcendenci; adhiyajñe — nejvyššímu vlastníkovi a poživateli; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; adhokṣaje — tomu, který se nachází mimo dosah vnímání hmotných smyslů; sarva-ātma-bhāvam — všechny druhy oddané služby; vidadhat — vykonávající, obětující; mahīm — planetě Zemi; imām — této; tat-niṣṭha — kteří jsou věrnými oddanými Pána; vipra — takovými brāhmaṇy; abhihitaḥ — řízen; śaśāsa — vládl; ha — v minulosti.
Bhagavad-gita (5.29) uvádí:
bhoktaram yajña-tapasam
sarva-loka-mahesvaram
suhrdam sarva-bhutanam
jñatva mam santim rcchati
Lidé v hmotném světě si velice přejí žít v míru a blahobytu a v tomto verši Bhagavad-gity dává návod k míru samotný Nejvyšší Pán: každý by měl pochopit, že Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství, je konečným vlastníkem všech planet. On je proto tím, komu patří požitek ze všeho dění—politického, společenského, kulturního, náboženského, hospodářského a tak dále. Pán dal v Bhagavad-gitě dokonalou radu a Ambarisa Maharaja jakožto ideální panovník vládl celému světu jako vaisnava, přičemž se řídil radami vaišnavských brahmanů. Pokyn saster zní, že brahmana sice může být velmi zběhlý v bráhmanských povinnostech a ve védském poznání, ale pokud není vaisnava, pak nemůže dávat rady z pozice gurua.
sat-karma-nipuno vipro
mantra-tantra-visaradah
avaisnavo gurur na syad
vaisnavah sva-paco guruh
Proto Maharaja Ambarisa přijímal rady od brahmanů, kteří byli čistými oddanými Pána (tan-nistha-viprabhihitah), protože obyčejní brahmanové, kteří jsou pouze učenci nebo odborníky na provádění různých obřadů, nejsou způsobilí radit.
V moderní době existují zákonodárná shromáždění, jejichž členové jsou zmocněni k tomu, aby vytvářeli zákony pro blaho státu, ale podle tohoto popisu království Maharaje Ambarise má zemi či světu vládnout jeden hlavní panovník, jehož rádci jsou výhradně oddaní brahmanové. Rádci nebo členy zákonodárného shromáždění nemají být profesionální politici a také je nemá vybírat nevědomá veřejnost. Správně je má určovat král. Je-li král či výkonná hlava státu oddaný a vládne-li zemi podle pokynů oddaných brahmanů, budou všichni žít v míru a blahobytu. Když jsou král a jeho rádci dokonalí oddaní, nemůže být ve státě nepořádek. Všichni občané by se měli stát oddanými Pána, a pak automaticky vyvinou ušlechtilý charakter.
yasyasti bhaktir bhagavaty akiñcana
sarvair gunais tatra samasate surah
harav abhaktasya kuto mahad-guna
manorathenasati dhavato bahih
“Ten, kdo je neochvějně oddán Osobnosti Božství, má všechny dobré vlastnosti polobohů. Naproti tomu ten, kdo není oddaným Pána, má pouze hmotné předpoklady, které mnoho neznamenají. Je tomu tak proto, že setrvává na mentální úrovni, a nevyhnutelně ho bude přitahovat lesk hmotné energie.” (Bhag. 5.18.12). Občané pod vedením krále vědomého si Krsny se stanou oddanými a pak nebude potřeba zavádět každý den nové zákony pro nápravu života ve státě. Pokud budou občané vychováváni tak, aby se z nich stali oddaní, budou automaticky mírumilovní a čestní, a pokud je povede král, který je oddaný a přijímá rady oddaných, stát se nebude nacházet v hmotném, ale v duchovním světě. Všechny státy světa by proto měly následovat ideál vlády Maharaje Ambarise, popsaný v těchto verších.