yasyānanaḿ makara-kuṇḍala-cāru-karṇa-
bhrājat-kapola-subhagaḿ savilāsa-hāsam
nityotsavaḿ na tatṛpur dṛśibhiḥ pibantyo
nāryo narāś ca muditāḥ kupitā nimeś ca
yasya — jehož; ānanam — obličej; makara-kuṇḍala-cāru-karṇa — ozdoben náušnicemi ve tvaru žraloků a překrásnýma ušima; bhrājat — třpytivě ozdobené; kapola — čelo; subhagam — okázale bohatý ve všem; sa-vilāsa- hāsam — s radostnými úsměvy; nitya-utsavam — vidět Ho vždy přináší radost; na tatṛpuḥ — nemohly být uspokojeny; dṛśibhiḥ — pohledem na Pána; pibantyaḥ — jakoby pijící očima; nāryaḥ — všechny ženy z Vṛndāvanu; narāḥ — všichni oddaní muži; ca — také; muditāḥ — zcela spokojeni; kupitāḥ — rozhněvaní; nimeḥ — okamžikem, kdy je vyruší mrknutí očí; ca — také.
Pán sám říká v Bhagavad-gitě (7.3):
manusyanam sahasresu
kascid yatati siddhaye
yatatam api siddhanam
kascin mam vetti tattvatah
“Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě sotva jeden doopravdy zná.” Dokud člověk není dostatečně kvalifikovaný, aby mohl znát Krsnu, nedovede Jeho přítomnost na Zemi ocenit. Vedle Bhojů, Vrsniovců, Andhaků, Panduovců a mnoha dalších králů blízce spřízněných s Krsnou je třeba zvláště upozornit na důvěrný vztah, který měl Krsna k obyvatelům Vrndavanu. V tomto verši se na něj vztahují slova nityotsavam na tatrpur drsibhih pibantyah. Především obyvatelé Vrndavanu, jako jsou pasáčkové krav, krávy, telata, gopi a Krsnovi rodiče, nikdy nebyli zcela uspokojeni, přestože měli Krsnovy nádherné rysy neustále před očima. Pohled na Krsnu je zde popsán jako nitya-utsava, každodenní slavnost. Obyvatelé Vrndavanu viděli Krsnu téměř každou chvíli, ale když odešel z vesnice na pastviny, kde hlídal krávy a telátka, gopi se mohly usoužit. Viděly totiž, jak chodí po písku, a myslely na to, že do Jeho lotosových nohou, které si netroufaly položit ani na svá ňadra, protože je nepovažovaly za dostatečně měkká, se zabodávají úlomky kamenů. Již při pouhém pomyšlení na to byly nešťastné a doma plakaly. Tyto gopi, Krsnovy vznešené přítelkyně, viděly Krsnu neustále, ale proklínaly stvořitele, Pána Brahmu, za to, že jejich pohled na Krsnu rušila oční víčka. Proto je zde popsána Krsnova krása a zvláště krása Jeho obličeje. Zde, na konci devátého zpěvu, ve dvacáté čtvrté kapitole, nacházíme zmínku o Krsnově půvabu. Nyní se blížíme k desátému zpěvu, který je považován za Krsnovu hlavu. Celá Srimad-Bhagavata Purana je ztělesněním Krsnovy podoby a desátý zpěv je Jeho obličejem. Tento verš naznačuje, jak je Jeho obličej nádherný. Gopi pozorovaly Krsnův usměvavý obličej do nejmenší podrobnosti-s Jeho tvářemi, rty, ozdobami v uších a to, jak žvýká betel s arekovými oříšky-a díky tomu zažívaly transcendentální blaženost. Ta byla tak veliká, že se nikdy nemohly na Krsnův obličej dosyta vynadívat; místo toho proklínaly tvůrce těla za to, že stvořil oční víčka, která jim bránila v pohledu. To znamená, že oceňovaly krásu Krsnova obličeje mnohem více než Jeho přátelé, pasáčci krav, a dokonce více než Yasoda Mata, která se mimo jiné zabývala zdobením Krsnova obličeje.