Materialisté se někdy ptají, proč Bůh stvořil hmotný svět, ve kterém živé bytosti trpí. Účelem hmotného stvoření je skutečně působit utrpení podmíněným duším, které jsou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. To Pán sám potvrzuje v Bhagavad-gitě (15.7):

mamaivamso jiva-loke
jiva-bhutah sanatanah
manah sasthanindriyani
prakrti-sthani karsati

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce bojují se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.” Všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství a kvalitativně jsou na stejné úrovni jako Pán. Kvantitativně je však mezi nimi velký rozdíl, neboť Pán je neomezený, zatímco ony jsou omezené. Pán si tedy může užívat neomezeně, kdežto živé bytosti jen do určité míry. Ānandamayo 'bhyasat (Vedanta-sutra 1.1.12). Pán i živá bytost jsou svou kvalitou duše a mají sklon si nerušeně užívat, ale když část Nejvyšší Osobnosti Božství nešťastně zatouží užívat si nezávisle, bez Krsny, je umístěna do hmotného světa, kde začíná žít jako Brahma a postupně klesá až do postavení mravence nebo červa ve výkalech. To se nazývá manah sasthanindriyani prakrti-sthani karsati. Probíhá tvrdý boj o přežití, neboť živá bytost podmíněná hmotnou přírodou je zcela pod její vládou (prakrteh kriyamanani gunaih karmani sarvasah). Vzhledem k svému omezenému poznání si však myslí, že si v hmotném světě užívá. Manah sasthanindriyani prakrti-sthani karsati. Ve skutečnosti je hmotnou přírodou zcela ovládána, ale přesto se považuje za nezávislou (ahaṅkara-vimudhatma kartaham iti manyate). Tatáž choroba trvá dokonce i tehdy, když pomocí spekulativního poznání udělá pokrok a snaží se splynout s Brahmanem. Āruhya krcchrena param padam tatah patanty adhah (Bhag. 10.2.32). Dokonce i když dosáhne onoho param padam a splyne s neosobním Brahmanem, poklesne opět zpátky do hmotného světa.

Tímto způsobem pak podmíněná duše podstupuje tvrdý souboj o přežití v hmotném světě, a proto se Pán ze soucitu s ní zjevuje v tomto světě a dává jí pokyny. V Bhagavad-gitě (4.7) říká:

yada yada hi dharmasya
glanir bhavati bharata
abhyutthanam adharmasya
tadatmanam srjamy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Skutečnou dharmou je odevzdat se Krsnovi, ale vzpurná živá bytost se místo toho zaměstnává adharmou-bojuje o přežití s touhou vyrovnat se Krsnovi. Proto Krsna ze svého soucitu vytváří tento hmotný svět, aby jí umožnil pochopit její skutečné postavení. Bhagavad-gita a podobná védská písma jsou zde proto, aby živá bytost mohla poznat svůj vztah s Krsnou. Vedais ca sarvair aham eva vedyah (Bg. 15.15). Všechna védská písma umožňují člověku pochopit, kdo je, jaké je jeho skutečné postavení a jaký je jeho vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Tomu se říká brahma-jijñasa. Každá podmíněná duše zápasí, ale lidský život jí poskytuje nejlepší možnost porozumět svému postavení. Proto tento verš uvádí: anugrahas tan-nivrtteh, což vyjadřuje, že iluzorní život plný opakovaného zrození a smrti musí být ukončen a podmíněná duše musí získat určité poznání. To je účelem stvoření.

Ke stvoření nedochází nějakou náhodou, jak se domnívají ateisté.

asatyam apratistham te
jagad ahur anisvaram
aparaspara-sambhutam
kim anyat kama-haitukam

“Říkají, že tento svět je neskutečný, že nemá žádný základ a že mu nevládne žádný Bůh. Říkají, že vznikl z pohlavní touhy a že nemá jinou příčinu než chtíč.” (Bg. 16.8). Ateistický darebák si myslí, že Bůh neexistuje a že stvoření byla náhoda, stejně jako se náhodou muž a žena potkají, žena otěhotní a porodí dítě. Tak tomu ve skutečnosti není. Skutečnost je taková, že toto stvoření má svůj účel: dát podmíněné duši příležitost obnovit své původní vědomí, vědomí Krsny, a potom se vrátit domů, zpátky k Bohu, a být dokonale šťastná v duchovním světě. V hmotném světě dostává příležitost uspokojovat své smysly, ale zároveň se díky védskému poznání dozvídá, že tento hmotný svět není pravým místem jejího štěstí. Janma-mrtyu-jara-vyadhi-duhkha-dosanudarsanam (Bg. 13.9). Je nezbytné ukončit koloběh zrození a smrti. Každý člověk by měl využít tohoto stvoření k tomu, aby poznal Krsnu a svůj vztah s Ním, a tak se vrátil domů, zpátky k Bohu.