अन्वमोदन्त तद्विश्वेदेवाः पितर एव च ।
शैब्या गर्भमधात् काले कुमारं सुषुवे शुभम् ।
स विदर्भ इति प्रोक्त उपयेमे स्नुषां सतीम् ॥३८॥

anvamodanta tad viśve-

devāḥ pitara eva ca

śaibyā garbham adhāt kāle

kumāraḿ suṣuve śubham

sa vidarbha iti prokta

upayeme snuṣāḿ satīm

anvamodanta — přijali; tat — ten výrok, předpovídající narození syna; viśvedevāḥ — polobozi Viśvedevové; pitaraḥ — Pitové neboli předkové; eva — jistě; ca — také; śaibyā — manželka Jyāmaghy; garbham — plod; adhāt — počala; kāle — časem; kumāram — syna; suṣuve — porodila; śubham — velice pěkného; saḥ — ten syn; vidarbhaḥ — Vidarbha; iti — takto; proktaḥ — byl známý; upayeme — později se oženil; snuṣām — jež byla přijata za snachu; satīm — s cudnou dívkou.


Text

Kdysi dávno Jyamagha svým uctíváním uspokojil polobohy a Pity. Teď se jejich milostí splnila jeho slova. Přestože byla Saibya neplodná, milostí polobohů otěhotněla a časem porodila dítě, jež dostalo jméno Vidarbha. Onu dívku přijali za snachu ještě předtím, než se dítě narodilo, a když tedy Vidarbha vyrostl, skutečně se s ní oženil.

Purport

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvacáté třetí kapitole devátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Dynastie synů Yayatiho”.