इत्युक्त्वा नाहुषो जायां तदीयं पूरवे वयः ।
दत्त्वा स्वजरसं तस्मादाददे विगतस्पृहः ॥२१॥

ity uktvā nāhuṣo jāyāḿ

tadīyaḿ pūrave vayaḥ

dattvā sva-jarasaḿ tasmād

ādade vigata-spṛhaḥ

iti uktvā — když toto pravil; nāhuṣaḥ — Mahārāja Yayāti, syn krále Nahuṣi; jāyām — své ženě, Devayānī; tadīyam — jeho; pūrave — svému synovi Pūruovi; vayaḥ — mládí; dattvā — dávající; sva-jarasam — svou nemohoucnost a stáří; tasmāt — od něho; ādade — vzal si zpátky; vigata-spṛhaḥ — oproštěný od všech hmotných smyslných tužeb.


Text

Sukadeva Gosvami řekl: Poté, co král Yayati, oproštěn od všech hmotných tužeb, takto promluvil ke své ženě Devayani, zavolal si svého nejmladšího syna Purua a výměnou za své stáří mu vrátil jeho mládí.

Purport