संसृतिं चात्मनाशं च तत्र विद्वान् स आत्मदृक् ॥२०॥
dṛṣṭaḿ śrutam asad buddhvā
nānudhyāyen na sandiśet
saḿsṛtiḿ cātma-nāśaḿ ca
tatra vidvān sa ātma-dṛk
dṛṣṭam — hmotný požitek, který zažíváme v současném životě; śrutam — budoucí hmotný požitek slíbený těm, kdo jednají pro plody své práce (ať už v tomto či příštím životě, na nebeských planetách a podobně); asat — vše špatné a dočasné; buddhvā — vědoucí; na — ne; anudhyāyet — měl by byť jen pomyslet na; na — ani; sandiśet — měl by si skutečně užívat; saṁsṛtim — prodloužení hmotné existence; ca — a; ātma-nāśam — zapomnění na své původní přirozené postavení; ca — jakož i; tatra — ohledně tohoto námětu; vidvān — ten, kdo si je plně vědom; saḥ — tato osoba; ātma-dṛk — seberealizovaná duše.
“Ten, kdo ví, že hmotné štěstí-ať už dobré či špatné, v tomto či příštím životě, na této či nebeských planetách-je dočasné a zbytečné a že inteligentní člověk by se neměl snažit si těchto věcí užívat, a dokonce na ně ani pomýšlet, je znalcem vlastního já. Tato seberealizovaná osoba velice dobře ví, že právě hmotné štěstí je příčinou trvající hmotné existence a zapomnění na své původní přirozené postavení.”
Živá bytost je duchovní duše a hmotné tělo je jejím vězením. To je začátek duchovního poznání.
dehino 'smin yatha dehe
kaumaram yauvanam jara
tatha dehantara-praptir
dhiras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” (Bg. 2.13). Skutečným posláním lidského života je vysvobodit se z vězení hmotného těla. Proto Krsna sestupuje, aby učil podmíněnou duši o duchovní realizaci a jak se dostat z hmotného zajetí. Yada yada hi dharmasya glanir bhavati bharata. Slova dharmasya glanih se vztahují na existenci ve znečištěném stavu. Naše existence je nyní znečištěna a je nutné ji očistit (sattvam suddhyet). Lidský život je určen k tomuto očištění, a ne k tomu, aby se člověk nechával unášet myšlenkami na štěstí týkající se vnějšího těla, které je příčinou hmotného zajetí. Proto Maharaja Yayati vysvětluje, že veškeré hmotné štěstí, které vnímáme, i veškerý slíbený budoucí požitek jsou pomíjivé. Ābrahma-bhuvanal lokah punar avartino 'rjuna. I ten, kdo se dostane na Brahmaloku, ale není vysvobozen z hmotného otroctví, se musí vrátit sem na planetu Zemi a nadále snášet strasti hmotné existence (bhutva bhutva praliyate). To bychom měli mít stále na paměti, aby nás nelákal žádný smyslový požitek v tomto či příštím životě. Ten, kdo si je plně vědom této pravdy, je seberealizovaný (sa atma-drk), ale všichni ostatní trpí v koloběhu zrození a smrti (mrtyu-samsara-vartmani). Pochopení této skutečnosti je známkou opravdové inteligence a vše, co je s ním v rozporu, vede pouze k pocitům neštěstí. Krsna-bhakta—niskama, ataeva ’santa'. Jedině osoba vědomá si Krsny, jež zná smysl a cíl života, je klidná. Všichni ostatní-karmi, jñani či yogini-jsou nespokojení a nemohou se radovat ze skutečného míru.
