भिया ह्रिया च भावज्ञा भर्तुः सीताहरन्मनः ॥५५॥
premṇānuvṛttyā śīlena
praśrayāvanatā satī
bhiyā hriyā ca bhāva-jñā
bhartuḥ sītāharan manaḥ
premṇā anuvṛttyā — díky službě, kterou poskytovala svému muži s láskou a vírou; śīlena — svým dobrým charakterem; praśraya-avanatā — vždy velice pokorná a připravená uspokojit manžela; satī — počestná; bhiyā — bojácností; hriyā — studem; ca — také; bhāva-jñā — chápající rozpoložení (manžela); bhartuḥ — svého muže, Pána Rāmacandry; sītā — matka Sītā; aharat — jednoduše uchvátila; manaḥ — mysl.
Matka Sita byla velice pokorná, věrná, stydlivá a počestná a vždy chápala rozpoložení svého muže. Svým charakterem, láskou a službou tak zcela upoutala Pánovu mysl.
Tak jako je Pán Rama dokonalým manželem (eka-patni-vrata), je matka Sita ideální manželkou. Takové spojení umožňuje velice šťastný rodinný život. Yad yad acarati sresthas tat tad evetaro janah-obyčejní lidé následují příkladu, který velký člověk stanoví. Kdyby králové, vůdčí osobnosti a brahmanové neboli učitelé dávali takový příklad, jaký nacházíme ve védské literatuře, celý svět by se stal nebem a pekelné podmínky by se z hmotného světa vytratily.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k desáté kapitole devátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Zábavy Nejvyššího Pána, Ramacandry”.
