Tento verš jinými slovy říká — “Ty vidíš, co je cílem smyslových činností. Bez Tvého vedení se živá bytost nemůže dostat ani o krok dopředu. Bhagavad-gita (15.15) to potvrzuje: sarvasya caham hrdi sannivisto mattah smrtir jñanam apohanam ca. Sídlíš v srdci každé bytosti a od Tebe pochází paměť a zapomnění. Chayeva yasya bhuvanani bibharti durga. Živá bytost v zajetí mayi si chce užívat hmotného světa, ale dokud jí neposkytneš vedení a nepřipomeneš, co chtěla dělat, nemůže se nijak přiblížit ke splnění svých nejasných životních cílů. Podmíněná duše se život za životem žene za špatným cílem a Ty jí na něj upomínáš. V jednom životě si přeje spět k určitému cíli, ale pak změní tělo a na vše zapomene. Avšak Ty, můj Pane, jí v příštím životě připomeneš, jak si chtěla užívat něčeho z tohoto světa. Mattah smrtir jñanam apohanam ca. Jelikož na Tebe chce zapomenout, ze své milosti jí život za životem poskytuješ příležitosti, aby na Tebe mohla zapomínat téměř navěky. Věčně tedy vedeš podmíněné duše. Vše vypadá skutečné jedině díky tomu, že Ty jsi původní příčinou všeho. Ty, Nejvyšší Osobnost Božství, jsi nejvyšší realitou. S úctou se Ti klaním.”

Slovo sarva-pratyaya-hetave vysvětluje Srila Visvanatha Cakravarti Thakura, který říká, že výsledek dává představu o jeho příčině. Například hliněný hrnec je výsledkem práce hrnčíře, a když člověk takový hrnec vidí, může usoudit, že musí existovat i hrnčíř. Tento hmotný svět připomíná svět duchovní a každý inteligentní člověk si může domyslet, jakým způsobem pracuje. Bhagavad-gita to vysvětluje: mayadhyaksena prakrtih suyate sa-caracaram. Dění probíhající v hmotném světě naznačuje, že na ně dohlíží Pán.