कुतस्तत्कर्मवैषम्यं यस्य कर्मेश्वरो भवान् ।
यज्ञेशो यज्ञपुरुषः सर्वभावेन पूजितः ॥१५॥
śrī-śukra uvāca
kutas tat-karma-vaiṣamyaḿ
yasya karmeśvaro bhavān
yajñeśo yajña-puruṣaḥ
sarva-bhāvena pūjitaḥ
śrī-śukraḥ uvāca — Śrī Śukrācārya řekl; kutaḥ — kde by byla; tat — jeho (Baliho Mahārāje); karma-vaiṣamyam — chyba v provádění plodonosných činností; yasya — jehož (Baliho Mahārāje); karma-īśvaraḥ — vládce všech plodonosných činností; bhavān — Ty; yajña-īśaḥ — jsi Pánem všech obětí; yajña-puruṣaḥ — jsi osobou, pro jejíž potěšení se konají všechny oběti; sarva-bhāvena — ve všech ohledech; pūjitaḥ — uctíval.
Sukracarya řekl: Můj Pane, Ty přijímáš všechny oběti a udáváš jejich pravidla a jsi také yajña-purusa — osoba, které jsou všechny oběti určeny. Pokud Tě někdo plně uspokojil, jak by mohly být v jeho oběti nějaké nesrovnalosti či chyby?
V Bhagavad-gitě (5.29) Nejvyšší Pán říká: bhoktaram yajña- tapasam sarva-loka-mahesvaram — Pán, svrchovaný vlastník, je tím, kdo má být prováděním obětí uspokojen. Visnu Purana (3.8.9) uvádí:
varnasramacaravata
purusena parah puman
visnur aradhyate pantha
nanyat tat-tosa-karanam
Všechny védské obřadní oběti jsou vykonávány pro uspokojení yajña- purusi, Pána Visnua. Úkolem všech tříd a stavů ve společnosti — brahmana, ksatriya, vaisya, sudra, brahmacarya, grhastha, vanaprastha a sannyasa — je uspokojit Nejvyššího Pána, Visnua. Následování této zásady varnasramy se nazývá varnasramacarana. Ve Srimad-Bhagavatamu (1.2.13) Suta Gosvami říká:
atah pumbhir dvija-srestha
varnasrama-vibhagasah
svanusthitasya dharmasya
samsiddhir hari-tosanam
“Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je proto ten, že nejvyšší dokonalostí, které lze dosáhnout plněním předepsaných povinností dané společenské třídy a životního stavu, je potěšit Osobnost Božství.” Vše je určeno pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož tedy Bali Maharaja Pána uspokojil, jeho jednání bylo bez chyb a Sukracarya přiznal, že nebylo správné ho proklínat.
