Závažná odpověď, kterou Bali Maharaja Sukracaryovi dal, má hluboký význam. Sukracarya zdůrazňoval, že nesmí být ohroženy hmotné prostředky pro získávání živobytí ani hmotná sláva, smyslový požitek a hospodářský rozvoj. Tato starost je prvořadou povinností muže ve stavu hospodáře; zvláště toho, který klade důraz na hmotný život. V současném věku Kali je tato myšlenka velmi rozšířená. Nikdo není připravený přijmout jakékoliv náboženské zásady, které by narušily jeho hmotné pohodlí. Sukracarya jakožto obyvatel tohoto hmotného světa neznal zásady oddaného. Oddaný je odhodlaný sloužit Nejvyššímu Pánu k Jeho naprosté spokojenosti. Vše, co toto odhodlání narušuje, je třeba důsledně odmítnout. To je zásada bhakti. Ānukulyasya saṅkalpah pratikulyasya varjanam (Hari-bhakti-vilasa 11.417). Pro vykonávání oddané služby je třeba přijmout jen to, co je příznivé, a odmítnout vše nepříznivé. Bali Maharaja měl příležitost odevzdat veškeré vlastnictví lotosovým nohám Pána Vamanadeva, ale Sukracarya vznesl hmotnou námitku, kterou chtěl jeho oddanou službu překazit. Za daných okolností se Bali Maharaja rozhodl, že podobným překážkám je třeba se rozhodně vyhnout. Jinými slovy — okamžitě se rozhodl odmítnout Sukracaryovu radu a plnit svou povinnost. Dal tedy všechno své vlastnictví Pánu Vamanadevovi.