śrī-śuka uvāca
balir evaḿ gṛha-patiḥ
kulācāryeṇa bhāṣitaḥ
tūṣṇīḿ bhūtvā kṣaṇaḿ rājann
uvācāvahito gurum
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; baliḥ — Bali Mahārāja; evam — takto; gṛha-patiḥ — který je hlavou rodiny, přestože je veden knězi; kula-ācāryeṇa — rodinným ācāryou či vůdcem; bhāṣitaḥ — takto osloven; tūṣṇīm — zamlklý; bhūtvā — stal se; kṣaṇam — na chvíli; rājan — ó králi (Mahārāji Parīkṣite); uvāca — řekl; avahitaḥ — po důkladném zvážení; gurum — svému duchovnímu mistrovi.
Srila Visvanatha Cakravarti Thakura poukazuje na to, že Bali Maharaja se v kritickém okamžiku odmlčel. Jak mohl neuposlechnout pokyn svého duchovního mistra? Povinností rozvážné osoby, jako je Bali Maharaja, je bez váhání přijmout nařízení duchovního mistra a jednat podle jeho rad. Bali Maharaja však rovněž zvážil, zda Sukracarya ještě mohl být považován za duchovního mistra, protože se odchýlil od povinností gurua. Podle sastry je povinností gurua dovést svého žáka zpátky domů, zpátky k Bohu. Jestliže toho není schopen a žákovi návrat k Bohu místo toho znesnadňuje, nemá být guruem. Gurur na sa syat (Bhag. 5.5.18). Nikdo se nemá stát duchovním mistrem, neumožní-li svému žáku dělat pokrok v rozvoji vědomí Krsny. Cílem života je stát se oddaným Pána Krsny, a tak se osvobodit ze zajetí hmotné existence (tyaktva deham punar janma naiti mam eti so 'rjuna). Duchovní mistr žákovi pomáhá dosáhnout tohoto stádia rozvíjením vědomí Krsny. Sukracarya nyní Balimu Maharajovi poradil, aby odmítl splnit slib, který Vamanadevovi dal. Za těchto okolností tedy Bali Maharaja usoudil, že pokud neuposlechne pokyn duchovního mistra, neponese za to vinu. Hluboce o tom uvažoval — zda přijmout radu svého duchovního mistra, nebo nezávisle udělat vše, co potěší Nejvyšší Osobnost Božství. Vzal si proto nějaký čas na rozmyšlenou. Je řečeno: tusnim bhutva ksanam rajann uvacavahito gurum. Po zralé úvaze se rozhodl, že Pána Visnua je třeba uspokojit za všech okolností, dokonce i za cenu neuposlechnutí gurua, jehož rada je v rozporu s touto zásadou.
Toho, kdo je pokládán za gurua, ale staví se proti principu visnu-bhakti, nelze za gurua přijímat. Jestliže někdo takového gurua omylem přijal, měl by ho odmítnout. Tento guru je popsán v Mahabharatě (Udyoga 179.25):
guror apy avaliptasya
karyakaryam ajanatah
utpatha-pratipannasya
parityago vidhiyate
Srila Jiva Gosvami doporučil nevhodného gurua nebo rodinného kněze v roli gurua zavrhnout a přijmout řádného, pravého gurua.
sat-karma-nipuno vipro
mantra-tantra-visaradah
avaisnavo gurur na syad
vaisnavah svapaco guruh
“Učený brahmana, který zná všechna odvětví védského poznání, se nemůže stát duchovním mistrem, pokud sám není vaisnavou. Naproti tomu vaisnava může být duchovním mistrem i v případě, že se narodil v rodině nižší společenské třídy.” (Padma Purana)