śrī-bhagavān uvāca
vacas tavaitaj jana-deva sūnṛtaḿ
kulocitaḿ dharma-yutaḿ yaśas-karam
yasya pramāṇaḿ bhṛgavaḥ sāmparāye
pitāmahaḥ kula-vṛddhaḥ praśāntaḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; vacaḥ — slova; tava — tvoje; etat — tato; jana-deva — ó vládce lidí; sū-nṛtam — zcela pravdivá; kula-ucitam — hodná tvé dynastie; dharma-yutam — ve shodě se zásadami náboženství; yaśaḥ-karam — způsobilá šířit tvoji slávu; yasya — jehož; pramāṇam — důkaz; bhṛgavaḥ — brāhmaṇové Bhṛguovské dynastie; sāmparāye — v příštím světě; pitāmahaḥ — tvůj děd; kula-vṛddhaḥ — nejstarší v rodině; praśāntaḥ — velmi pokojný (Prahlāda Mahārāja).
Prahlada Maharaja je živým příkladem čistého oddaného. Někdo může namítat: Jak mohl být ideálním příkladem, když navzdory svému stáří byl připoutaný ke své rodině a zvláště ke svému vnukovi, Balimu Maharajovi? Proto se v tomto verši objevuje slovo prasantah. Oddaný je vždy rozvážný a nic ho nerozruší. Díky své čisté oddanosti Pánu je prasanta, rozvážný, dokonce i když setrvává ve stavu grhasthy a nezříká se hmotného vlastnictví. Sri Caitanya Mahaprabhu řekl:
kiba vipra, kiba nyasi, sudra kene naya
yei krsna-tattva-vetta, sei ’guru' haya
“Nezáleží na tom, zda je člověk brahmana, sannyasi nebo sudra. Pokud zná vědu o Krsnovi, může se stát duchovním mistrem.” (Cc. Madhya 8.128) Každý, kdo je plně obeznámený s vědou o Krsnovi, je guru, bez ohledu na jeho postavení. Prahlada Maharaja je tedy guruem za všech okolností.
Zde Pán Vamanadeva také učí sannyasiny a brahmacariny, aby nežádali víc, než je nezbytně nutné. Bali Maharaja byl ochoten Mu dát cokoliv, oč ho požádá, ale On chtěl pouze tři kroky země.