अहो ब्राह्मणदायाद वाचस्ते वृद्धसम्मताः ।
त्वं बालो बालिशमतिः स्वार्थं प्रत्यबुधो यथा ॥१८॥
śrī-balir uvāca
aho brāhmaṇa-dāyāda
vācas te vṛddha-sammatāḥ
tvaḿ bālo bāliśa-matiḥ
svārthaḿ praty abudho yathā
śrī-baliḥ uvāca — Bali Mahārāja řekl; aho — běda; brāhmaṇa-dāyāda — ó synu brāhmaṇy; vācaḥ — slova; te — Tvá; vṛddha-sammatāḥ — jsou určitě přijatelná pro starší a učené osoby; tvam — Ty; bālaḥ — chlapec; bāliśa- matiḥ — bez dostatečného poznání; sva-artham — vlastní zájem; prati — vůči; abudhaḥ — nedostatečně obeznámený; yathā — jak by to mělo být.
Bali Maharaja pravil: Ó synu brahmany, Tvá slova se vyrovnají pokynům starších a učených osob. Jsi však jen chlapec a nemáš dostatek inteligence. Nejsi proto příliš prozíravý co se týče Tvého vlastního zájmu.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je úplný sám v sobě, a proto kvůli sobě ve skutečnosti o nic usilovat nemusí. Pán Vamanadeva nešel za Maharajem Balim pro svůj vlastní zájem. Jak je uvedeno v Bhagavad- gitě (5.29): bhoktaram yajña-tapasam sarva-loka-mahesvaram. Pán je vlastníkem všech planet v hmotném i duchovním světě. Proč by měl žádat o zemi? Bali Maharaja správně řekl, že Pán Vamanadeva nebyl ohledně svého vlastního zájmu vůbec prozíravý. Pán Vamana nepřišel za Balim pro své vlastní dobro, ale pro dobro svých oddaných. Oddaní obětují své osobní zájmy tomu, aby uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství, a Nejvyšší Pán je také připravený udělat cokoli v zájmu svých oddaných, i když sám žádný osobní zájem nemá. Ten, kdo je úplný sám v sobě, nemá žádné vlastní zájmy.
