To je samozřejmě velice inteligentní otázka. Dojde-li k zabití nějakého démona, všichni polobozi jsou šťastní. V tomto případě — když byl zabit Vrtrasura — byli sice všichni polobozi šťastní, ale Indra byl nešťastný. Proč? Lze říci, že Indra byl nešťastný, jelikož věděl, že zabil velkého oddaného a brahmanu. Vrtrasura navenek vypadal jako démon, ale uvnitř byl velkým oddaným, a tím pádem i velkým brahmanou.

Zde je jasně uvedeno, že osoba, která není ani trochu démonská—jako například Prahlada Maharaja a Bali Maharaja — může být navenek démonem nebo se narodit v rodině démonů. Z hlediska skutečné kultury tedy nelze nikoho považovat za poloboha či démona pouze podle jeho původu. Vrtrasura svým jednáním v boji s Indrou dokázal, že je velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství. Navíc hned poté, co s Indrou přestal bojovat a zjevně byl zabit, přemístil se na Vaikunthaloku a stal se společníkem Saṅkarsana. Indra to věděl, a proto se rmoutil, že zabil takového démona, který byl ve skutečnosti vaisnavou či brahmanou.

Každý vaisnava je již brahmanou, avšak brahmana ještě nemusí být vaisnavou. Padma Purana říká:

sat-karma-nipuno vipro
mantra-tantra-visaradah
avaisnavo gurur na syad
vaisnavah sva-paco guruh

Člověk může být brahmana co se týče kultivovanosti a rodu a může být také znalcem védského poznání (mantra-tantra-visaradah), ale není-li vaisnavou, nemůže být guruem. To znamená, že zkušený brahmana ještě nemusí být vaisnavou, ale vaisnava je již brahmanou. Milionář přirozeně vlastní stovky a tisíce dolarů, ale ne každý, kdo má u sebe stovky a tisíce dolarů, musí být milionář. Vrtrasura byl dokonalý vaisnava, a proto byl také brahmana.