paro-rajaḥ savitur jāta-vedo
devasya bhargo manasedaḿ jajāna
suretasādaḥ punar āviśya caṣṭe
haḿsaḿ gṛdhrāṇaḿ nṛṣad-rińgirām imaḥ
paraḥ-rajaḥ — nad kvalitou vášně (v čisté kvalitě dobra); savituḥ — toho, kdo osvětluje celý vesmír; jāta-vedaḥ — čímž jsou splněny všechny touhy oddaného; devasya — Pána; bhargaḥ — vlastní záře; manasā — pouhým rozjímáním; idam — tento vesmír; jajāna — stvořil; su-retasā — duchovní energií; adaḥ — tento stvořený svět; punaḥ — znovu; āviśya — vstoupil; caṣṭe — dohlíží či udržuje; haṁsam — živá bytost; gṛdhrāṇam — toužící po hmotném požitku; nṛṣat — inteligenci; riṅgirām — tomu, kdo uvádí do pohybu; imaḥ — klaním se.
Vládnoucím Božstvem Slunce je další expanze Narayana, Jež osvětluje celý vesmír. Pán vstupuje do srdcí všech živých bytostí jako Nadduše, dává jim inteligenci a plní jejich hmotné touhy. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gita: sarvasya caham hrdi sannivistah — “Sídlím v srdci každého.” (Bg. 15.15)
Nejvyšší Osobnost Božství ve Svém aspektu Nadduše vstupuje do srdcí všech živých bytostí. Brahma-samhita (5.35) uvádí: andantara-stha-paramanu-cayantara-stham — “Vstupuje do vesmíru i do atomu.” V Ṛg Vedě je vládnoucí Božstvo Slunce uctíváno touto mantrou: dhyeyah sada savitr-mandala-madhya-varti narayanah sarasijasana-sannivistah. Narayana sedí na Svém lotosovém květu uvnitř Slunce. Každá živá bytost má recitací této mantry přijmout útočiště u Narayana, jakmile začne slunce vycházet. Podle moderních vědců spočívá hmotný svět na sluneční záři; díky ní obíhají všechny planety a roste vegetace. Máme také informace, že růstu bylin a rostlin napomáhá měsíční svit. Narayana sídlící uvnitř Slunce ve skutečnosti udržuje celý vesmír, a proto je Ho třeba uctívat Gayatri mantrou nebo Ṛg mantrou.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmé kapitole pátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Činnosti krále Bharaty”.