ya ātma-vidyām ākhyāya svayaḿ saḿśuddho mahā-puruṣam anusasmāra
yaḥ — kdo (král Pratīha); ātma-vidyām ākhyāya — poté, co poučil mnoho lidí o seberealizaci; svayam — osobně; saṁśuddhaḥ — velice pokročilý a očištěný seberealizací; mahā-puruṣam — Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua; anusasmāra — dokonale chápal a vždy na Něho vzpomínal.
Král Pratiha osobně hlásal principy seberealizace. Takto se nejen očistil, ale stal se také velkým oddaným Nejvyšší Osoby, Pána Visnua, a přímo Ho realizoval.
Slovo anusasmara je velice významné. Vědomí Boha není imaginární či smyšlené. Oddaný, který je čistý a pokročilý, realizuje Boha takového, jaký je. Maharaja Pratiha této úrovně dosáhl a na základě své přímé realizace Pána Visnua hlásal seberealizaci a stal se kazatelem. Skutečný kazatel nemůže být falešný — v první řadě musí realizovat Pána Visnua takového, jaký je. Bhagavad-gita (4.34) potvrzuje: upadeksyanti te jñanam jñaninas tattva-darsinah — “Ten, kdo uzřel pravdu, může předávat poznání.” Slovo tattva-darsi označuje toho, kdo dokonale realizoval Nejvyšší Osobnost Božství. Taková osoba se může stát guruem a učit vaisnavskou filozofii po celém světě. Ideálním příkladem pravých kazatelů a guruů je král Pratiha.
