आकूतयः पञ्च धियोऽभिमानः ।
मात्राणि कर्माणि पुरं च तासां
वदन्ति हैकादश वीर भूमीः ॥९॥
ekādaśāsan manaso hi vṛttaya
ākūtayaḥ pañca dhiyo 'bhimānaḥ
mātrāṇi karmāṇi puraḿ ca tāsāḿ
vadanti haikādaśa vīra bhūmīḥ
ekādaśa — jedenáct; āsan — existuje; manasaḥ — mysli; hi — jistě; vṛttayaḥ — činnosti; ākūtayaḥ — činné smysly; pañca — pět; dhiyaḥ — poznávací smysly; abhimānaḥ — falešné ego; mātrāṇi — různé předměty smyslového vnímání; karmāṇi — různé hmotné činnosti; puram ca — a tělo, společnost, národ, rodina či místo zrození; tāsām — těchto funkcí; vadanti — říkají; ha — ó; ekādaśa — jedenáct; vīra — ó hrdino; bhūmīḥ — pole činnosti.
Existuje pět činných smyslů, pět poznávacích smyslů a dále je tu falešné ego. To vše představuje jedenáct oblastí působení mysli. Ó hrdino, předměty smyslového vnímání (jako je zvuk a dotek), činnosti orgánů (jako je vyměšování) a různé druhy těl, společnosti, přátelství a osobnosti považují učenci za pole činností pro funkce mysli.
Mysl je vládcem pěti poznávacích a pěti činných smyslů. Každý smysl má své příslušné pole činností a mysl je ve všech případech vládcem či vlastníkem. Živá bytost se pod vlivem falešného ega považuje za tělo a uvažuje v pojmech “moje tělo, můj dům, moje rodina, moje společnost, můj národ” a tak dále. Tyto falešné představy totožnosti jsou výsledkem expanzí falešného ega a pod jejich vlivem si živá bytost o sobě myslí, že je to či ono, a tak se zaplétá do hmotné existence.
