guṇa-anuraktam — připoutaná k hmotným kvalitám přírody; vyasanāya — pro podmínění v hmotné existenci; jantoḥ — živé bytosti; kṣemāya — pro nejvyšší blaho; nairguṇyam — neovlivněná hmotnými kvalitami přírody; atho — takto; manaḥ — mysl; syāt — stává se; yathā — jako; pradīpaḥ — lampa; ghṛta-vartim — knot v přečištěném másle; aśnan — hoří; śikhāḥ — plamen; sadhūmāḥ — s kouřem; bhajati — užívá si; hi — jistě; anyadā — jinak; svam — svého původního; padam — postavení; tathā — tak; guṇa-karma-anubaddham — spoutaná kvalitami přírody a reakcemi za hmotné činnosti; vṛttīḥ — různá zaměstnání; manaḥ — mysl; śrayate — přijímá útočiště u; anyatra — jinak; tattvam — její původní postavení.

Když se mysl živé bytosti pohrouží do smyslového požitku hmotného světa, způsobuje podmíněný život a utrpení v hmotné existenci. Jakmile se však od hmotného požitku odpoutá, stane se příčinou osvobození. Když plamen spaluje knot nesprávným způsobem, lampa zčerná, ale když je lampa plná ghí a hoří správně, dává jasné světlo. Je-li mysl pohroužená v hmotném smyslovém požitku, způsobuje utrpení, a je-li od něho odpoutaná, září původním jasem vědomí Krsny.