gandha — vůně; ākṛti — podoba; sparśa — dotek; rasa — chuť; śravāṁsi — a zvuk; visarga — vyměšování; rati — pohlavní styk; arti — pohyb; abhijalpa — řeč; śilpāḥ — uchopování či upouštění; ekādaśam — jedenácté; svīkaraṇam — přijímané jako; mama — moje; iti — takto; śayyām — toto tělo; aham — já; dvādaśam — dvanácté; eke — někteří; āhuḥ — říkají.

Zvuk, dotek, podoba, chuť a vůně jsou předměty vnímání pěti poznávacích smyslů. Řeč, dotek, pohyb, vyměšování a pohlavní styk jsou funkce činných smyslů. Kromě toho existuje ještě další pojetí, na základě kterého si živá bytost myslí: “Toto je mé tělo, má společnost, má rodina, můj národ,” a tak dále. Tato jedenáctá funkce, která náleží mysli, se nazývá falešné ego. Podle některých filozofů se jedná o dvanáctou funkci a jejím polem činností je tělo.