Maharaja Priyavrata nejenže přijal vládní povinnosti, aby splnil nařízení Pána Brahmy, ale také se oženil s Barhismati, dcerou Visvakarmy, jednoho z Prajapatiů. Jelikož získal dokonalé transcendentální poznání, mohl se vrátit domů a vládnout jako brahmacari. Místo toho však po návratu k životu v domácnosti přijal také manželku. Zásadou je, že když se někdo stane grhasthou, musí žít v tomto stavu příkladně; to znamená pokojně žít se svou manželkou a dětmi. Když Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi zemřela první žena, matka Ho požádala, aby se oženil podruhé. Bylo Mu dvacet let a ve věku dvaceti čtyř let měl přijmout sannyas, ale přesto se na žádost Své matky znovu oženil. Řekl jí: “Dokud jsem hospodář, musím mít manželku, protože život hospodáře neznamená žít doma. Skutečný život hospodáře znamená žít v domě s manželkou.”

Tři slova jsou zde velice významná — u ha vava. Tato slova se používají pro vyjádření úžasu. Priyavrata Maharaja složil slib odříkání, ale přijmout manželku a plodit děti nemá s cestou odříkání nic společného — jsou to činnosti spojené s cestou požitku. To, že Priyavrata Maharaja, který kráčel cestou odříkání, nyní přijal cestu požitku, tedy vyvolávalo velký úžas.

Někdy jsme kritizováni, neboť přestože jsem sannyasi, zúčastňuji se svatebních obřadů svých žáků. Musíme však vysvětlit, že jelikož jsme začali vytvářet společnost vědomou si Krsny a v lidské společnosti musí také existovat ideální manželství, musíme se v zájmu náležitého ustanovení takové ideální společnosti podílet na oddávání některých jejích členů, přestože jsme přijali cestu odříkání. Ti, kdo nemají příliš velký zájem o ustanovení daiva-varnasramy, transcendentálního systému čtyř společenských řádů a čtyř duchovních stavů, se tomu mohou divit. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura si ovšem přál obnovit daiva-varnasramu. V tomto systému nelze nikomu přiznat společenské postavení na základě dědičného práva, neboť v Bhagavad-gitě je řečeno, že určujícími hledisky jsou guna a karma, vlastnosti a činnosti. Daiva-varnasrama je přesně tím, co je třeba postupně vyvinout na celém světě, aby bylo umožněno šíření vědomí Krsny. Hloupé kritiky to možná udiví, ale toto je jedna z úloh společnosti, která si je vědomá Krsny.