Svayambhuva Manu si prakticky nedělal žádné naděje, když taková velká osobnost jako Narada dala jeho synovi Priyavratovi pokyn, aby se vyhnul rodinnému životu. Nyní ho velice potěšil zákrok Brahmy, který jeho syna přiměl přijmout zodpovědnost za vládnutí vesmíru. Z Bhagavad-gity se dozvídáme, že Vaivasvata Manu byl synem boha Slunce a že jeho syn, Maharaja Iksvaku, vládl této planetě Zemi. Zde se však ukazuje, že Svayambhuva Manu měl na starosti celý vesmír a svému synovi, Maharajovi Priyavratovi, svěřil zodpovědnost za udržování a ochranu všech planetárních systémů. Dhara-mandala znamená “planeta”; tímto názvem se označuje například tato Země. Akhila však znamená “všechny” či “vesmírné”. Je tedy obtížné pochopit, kde se Maharaja Priyavrata nacházel, ale z této literatury plyne, že jeho postavení bylo nepochybně vyšší než postavení Vaivasvaty Manua, neboť mu byly svěřeny všechny planetární soustavy celého vesmíru.

Dalším významným sdělením je, že Svayambhuva Manu byl velice spokojený, když se mohl zříci zodpovědnosti za vládu nad všemi planetárními soustavami ve vesmíru. V současné době politici velice dychtí ujmout se vlády a posílají své lidi agitovat ode dveří ke dveřím, aby získali hlasy ve volbách a mohli se dostat na místo prezidenta nebo do jiného vznešeného úřadu. Zde však naopak vidíme, že k tomu, aby se král Priyavrata stal vládcem celého vesmíru, ho musel přesvědčit Pán Brahma. Také pro Priyavratova otce, Svayambhuvu Manua, bylo úlevou, že mu mohl svěřit vesmírnou vládu. Je tedy zřejmé, že králové a výkonní představitelé vlády ve védských dobách nikdy nepřijímali svá místa pro smyslový požitek. Tito vznešení králové, kteří byli známí jako rajarsiové, vládli pouze proto, aby udržovali a chránili království pro blaho občanů. Příběh Priyavraty a Svayambhuvy Manua ukazuje, jak příkladní, zodpovědní králové plnili své vládní povinnosti s nezaujatostí a neustále se vyhýbali znečištění hmotnou připoutaností.

Hmotné záležitosti jsou zde přirovnány k oceánu jedu. Podobně je popsal Srila Narottama dasa Thakura v jedné ze svých písní:

samsara-visanale,

diva-nisi hiya jvale,
judaite na kainu upaya

“Mé srdce neustále plane v ohni hmotné existence a já nepodnikám žádné kroky, abych se z něho dostal.”

golokera prema-dhana,

hari-nama-saṅkirtana,
rati na janmila kene taya

“Jedinou pomocí je hari-nama-saṅkirtana, zpívání Hare Krsna maha-mantry, která pochází z duchovního světa, z Goloky Vrndavany. Jaký jsem však nešťastník, že mě vůbec nepřitahuje!” Manu chtěl vyhledat útočiště u lotosových nohou Pána, a proto pro něho bylo velkou úlevou, když se jeho syn Priyavrata ujal jeho světských povinností. Takový je systém védské civilizace. Na konci života se člověk musí oprostit od všech světských starostí a plně se věnovat službě Pánu.

Slovo surarsi-vara-anumatena je rovněž významné. Manu svěřil vládu svému synovi se svolením velkého světce Narady. To je zde zvláště uvedeno proto, že když se Priyavrata na žádost Pána Brahmy a Manua ujal vesmírné vlády, byl i Narada velice spokojen, přestože po Priyavratovi původně chtěl, aby se zbavil všech hmotných starostí.