Manu byl nepochybně velice spokojený, že Pán Brahma přesvědčil jeho syna Priyavratu, aby se ujal zodpovědnosti za vládu nad světem. Priyavrata a Narada byli také velice spokojeni a nehleděli na Brahmu s nelibostí, přestože Priyavratu přiměl ujmout se správy světských záležitostí a porušit tak slib, že zůstane brahmacarinem a zaměstná se plně oddanou službou. Narada nikterak nelitoval, že nemohl učinit Priyavratu svým žákem. Oba byli vznešenými osobnostmi a věděli, jak mají Pána Brahmu ctít. Místo aby na něho tedy pohlíželi s nelibostí, vroucně mu projevili úctu. Pán Brahma se pak vrátil do svého nebeského sídla zvaného Satyaloka, o kterém je zde řečeno, že je dokonalé a nepopsatelné slovy.

Tento verš říká, že se Pán Brahma vrátil do svého sídla, které je stejně důležité jako on sám. Pán Brahma je stvořitelem tohoto vesmíru a také jeho nejvznešenější osobností. Bhagavad-gita (8.17) popisuje délku jeho života: sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmano viduh. Čtyři yugy trvají celkem 4 300 000 let a jejich tisícinásobek se rovná dvanácti hodinám života Brahmy. Neumíme si tedy dost dobře představit ani jeho dvanáct hodin — o sto letech, které tvoří celý jeho život, ani nemluvě. Jak bychom potom mohli porozumět jeho sídlu? Védská literatura uvádí, že na Satyaloce neexistuje zrození, smrt, stáří ani nemoci. Jelikož se Satyaloka nachází hned vedle Brahmaloky neboli oblasti záře Brahmanu, téměř se vyrovná Vaikunthaloce. Toto sídlo Pána Brahmy je pro nás v našem současném postavení prakticky nepopsatelné, a proto ho zde označují slova avaṅ-manasa-gocara, “vymykající se možnostem našich slov a představivosti našich myslí”. Védská literatura ho popisuje takto: yad vai parardhyam tad uparamesthyam na yatra soko na jara na mrtyur nartir na codvegah. “Na Satyaloce, která je od nás mnoho miliónů a miliard let vzdálená, neexistuje nářek ani stáří, smrt, úzkost či nepřátelé.”