śrī-bhagavān uvāca

prāyeṇa manujā loke

loka-tattva-vicakṣaṇāḥ

samuddharanti hy ātmānam

ātmanaivāśubhāśayāt

śrī-bhagavān uvāca — Pán Kṛṣṇa řekl; prāyeṇa — obvykle; manujāḥ — lidé; loke — v tomto svĕtĕ; loka-tattva — skutečnou situaci v hmotném svĕtĕ; vicakṣaṇāḥ — kteří dobře znají; samuddharanti — osvobozují; hi — vskutku; ātmānam — sami sebe; ātmanā — svou vlastní inteligencí; eva — jistĕ; aśubha-āśayāt — od nepříznivého dychtĕní po smyslovém požitku.


Text

Nejvyšší Pán odpovĕdĕl: Ty lidské bytosti, které jsou schopné důkladnĕ analyzovat skutečnou situaci v hmotném svĕtĕ, se obvykle dovedou povznést nad nepříznivý život založený na hrubohmotném požitku.

Purport

VÝZNAM: Sri Uddhava se v předchozích verších vyjádřil před Pánem, jak je pokleslý a zapletený v hmotném pojetí života. Zde ho Pán Krsna ujišťuje, že i osoby mnohem ménĕ kvalifikované než Uddhava se dovedou vyprostit z nepříznivého života zamĕřeného na smyslový požitek. Podle Srily Sridhara Svamiho může človĕk dokonce i bez toho, aby ho poučil pravý duchovní mistr, pochopit na základĕ přímé a nepřímé analýzy, že hmotný svĕt není místem požitku. Přímá analýza znamená vlastní zkušenost a nepřímá analýza znamená naslouchání a čtení o zkušenostech druhých.

Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura považoval Pán Krsna Uddhavu dokonce za inteligentnĕjšího než nebeské polobohy. Uddhava však byl skleslý a myslel si, že není kvalifikovaný pro oddanou službu Pánu. Přitom byl v dokonalém postavení, protože získal Pána Krsnu za svého osobního duchovního mistra. Členové hnutí pro vĕdomí Krsny jsou podobnĕ vedeni pokyny zakládatele-acaryi Společnosti, Om Visnupady Paramahamsy Parivrajakacaryi Astottara-sata Sri Srimad A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady. Upřímný člen hnutí pro vĕdomí Krsny by tedy nikdy nemĕl propadat malomyslnosti, ale počítat svá požehnání a dĕlat, co je potřeba, aby se vrátil domů, zpátky k Bohu. V hmotném svĕtĕ jsou určité činnosti příznivé a vedou ke štĕstí, zatímco jiné, hříšné činnosti, jsou nepříznivé a způsobují bezmezné utrpení. I ten, kdo ještĕ nezískal plnou milost pravého Krsny si vĕdomého duchovního mistra, by mĕl pomocí bystré inteligence dospĕt k závĕru, že obyčejný hmotný život s sebou nepřináší štĕstí a že to, co je v našem skutečném vlastním zájmu, se nachází nad hmotnou úrovní.

Srila Madhvacarya poukazuje na to, že dokonce i človĕk zbĕhlý nejen v hmotném, ale i v duchovním poznání se ocitne v temnotĕ nevĕdomosti, bude-li opomíjet společnost Pánových oddaných. Proto by se tento verš nemĕl mylnĕ vykládat tak, aby snižoval důležitost duchovního mistra, čistého oddaného. Ten, kdo je vicaksanah, znalec, nakonec dospĕje k pochopení rozdílu mezi hmotou a duší. Tento človĕk také jistĕ rozpozná a ocení pravého duchovního mistra. Každý, kdo je pokročilý v poznání, je nepochybnĕ pokorný. Zkušený a pokročilý človĕk tedy nebude nikdy opomíjet lotosové nohy čistých oddaných Pána.