ātmano gurur ātmaiva
puruṣasya viśeṣataḥ
yat pratyakṣānumānābhyāḿ
śreyo 'sāv anuvindate
ātmanaḥ — sama sebe; guruḥ — poučující duchovní mistr; ātmā — sám; eva — jistĕ; puruṣasya — človĕka; viśeṣataḥ — v jistém smyslu; yat — protože; pratyakṣa — svým přímým vnímáním; anumānābhyām — a uplatnĕním logiky; śreyaḥ — pravý prospĕch; asau — on; anuvindate — může nakonec získat.
VÝZNAM: Rozhovor mezi králem Yaduem a avadhutou v této kapitole ukazuje, že citlivý a rozumný človĕk je schopný nabýt pravého poznání a štĕstí pouhým pozorným pozorováním svĕta kolem sebe. Když vidí štĕstí a neštĕstí ostatních živých bytostí, dokáže pochopit, co je prospĕšné a co zhoubné.
Srila Jiva Gosvami v této souvislosti uvádí: gurv-anusarane pravartaka ity arthah – poznání získané vlastním pozorováním a inteligencí vede človĕka k tomu, aby ocenil hodnotu představitele Pána Krsny. Slovo sreyas v tomto verši vyjadřuje, že človĕk může dĕlat v životĕ pokrok pomocí inteligence. Díky dobré společnosti by mĕl postupnĕ dospĕt k pochopení svého vĕčného postavení Krsnova služebníka a potom bude velmi dychtit po životĕ ve společnosti dalších osvícených osob. Rovný rovného si hledá. Osvícený služebník Krsny se pozná podle toho, že dychtí po společnosti dalších takových velkých duší. Proto citlivým a rozumným pozorováním tohoto hmotného svĕta by mĕl človĕk dospĕt k ocenĕní hodnoty duchovního života ve společnosti oddaných.