syān nas tavāńghrir aśubhāśaya-dhūmaketuḥ
kṣemāya yo munibhir ārdra-hṛdohyamānaḥ
yaḥ sātvataiḥ sama-vibhūtaya ātmavadbhir
vyūhe 'rcitaḥ savanaśaḥ svar-atikramāya
syāt — kéž jsou; naḥ — pro nás; tava — Tvé; aṅghriḥ — lotosové nohy; aśubha-āśaya — naší nepříznivé mentality; dhūma-ketuḥ — ničivým ohnĕm; kṣemāya — pro dosažení pravého prospĕchu; yaḥ — které; munibhiḥ — mudrci; ārdra-hṛdā — se zmĕklými srdci; uhyamānaḥ — jsou nošené; yaḥ — které; sātvataiḥ — oddanými Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství; sama-vibhūtaye — pro nabytí stejného majestátu jako má On; ātma-vadbhiḥ — tĕmi, kdo se umĕjí ovládat; vyūhe — ve čtyřrukých osobních expanzích Vāsudevy, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy; arcitaḥ — uctívaný; savanaśaḥ — bĕhem tří přechodových dob každého dne; svaḥ-atikramāya — za účelem dostat se nad nebeské planety tohoto svĕta.
Velcí mudrci, kteří si přejí dosáhnout v životĕ nejvyššího prospĕchu, stále chovají Tvé lotosové nohy ve svých srdcích zmĕklých láskou k Tobĕ. Tvoji oddaní, kteří se umĕjí ovládat, v touze dostat se nad hmotné nebe a nabýt stejného majestátu, jako máš Ty, také uctívají Tvé lotosové nohy ráno, v poledne a večer. Proto o Tobĕ meditují ve Tvé čtyřnásobné expanzi. Tvé lotosové nohy jsou jako planoucí oheň, který na popel spaluje všechny nepříznivé touhy po hmotném uspokojování smyslů.
VÝZNAM: Podmínĕná živá bytost může očistit svou existenci pouhou pevnou vírou v transcendentální slávu Osobnosti Božství. Co potom říci o neobyčejném štĕstí polobohů, kteří přímo hledĕli na lotosové nohy Pána Krsny? V současnosti nás sužuje nesčetnĕ mnoho hmotných tužeb, ale tyto touhy jsou dočasné. Údĕlem vĕčné živé bytosti je zakoušet láskyplný vztah se svrchovanou živou bytostí, Osobností Božství, a pokud živá bytost koná čistou oddanou službu Pánu, její srdce je zcela spokojené.
Slovo dhumaketu v tomto verši označuje planoucí kometu či oheň, který představuje Pána Sivu. Pán Siva je vládcem kvality nevĕdomosti a lotosové nohy Pána Krsny jsou přirovnány ke kometĕ jako symbolu Sivovy moci, která může zničit veškerou nevĕdomost v srdci. Slovo sama-vibhutaye („pro nabytí stejného majestátu“) vyjadřuje, že čistí oddaní se vracejí domů, zpátky k Bohu, a tĕší se z nekonečné blaženosti duchovního svĕta. Pán Krsna oplývá neomezeným bohatým vybavením pro získávání požitku a osvobozená duše, která jde do Krsnova sídla, dostává veškerý majestát pro službu Pánu. Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura slovo vyuhe v tomto verši poukazuje na tři inkarnace purusi, totiž Maha-Visnua, Garbhodakasayi Visnua a Ksirodakasayi Visnua, společnĕ s Vasudevou. Dokážeme-li vĕdecky pochopit, jak se Krsna expanduje, aby stvořil hmotný svĕt, okamžitĕ budeme vnímat, že všechno je Krsnův majetek, a tak se oprostíme od touhy využívat ho pro naše vlastní sobecké účely. Krsna je Nejvyšší Pán, vládce všech a zdroj všeho majestátu, a oddaný by mĕl ráno, v poledne a večer vzpomínat na Jeho lotosové nohy. Ten, kdo neustále vzpomíná na Krsnu a nikdy na Nĕj nezapomíná, bude zakoušet pravý, blažený život přesahující mdlý stín hmotného klamu.
