ādāv abhūc chata-dhṛtī rajasāsya sarge
viṣṇuḥ sthitau kratu-patir dvija-dharma-setuḥ
rudro 'pyayāya tamasā puruṣaḥ sa ādya
ity udbhava-sthiti-layāḥ satataḿ prajāsu
ādau — na počátku; abhūt — stal se; śata-dhṛtiḥ — Pánem Brahmou; rajasā — hmotnou kvalitou vášnĕ; asya — tohoto vesmíru; sarge — při stvoření; viṣṇuḥ — Pánem Viṣṇuem; sthitau — při udržování; kratu-patiḥ — Pánem obĕti; dvija — dvojzrozených brāhmaṇů; dharma — náboženských povinností; setuḥ — ochránce; rudraḥ — Pán Śiva; apyayāya — pro zničení; tamasā — kvalitou nevĕdomosti; puruṣaḥ — Nejvyšší Osoba; saḥ — On; ādyaḥ — původní; iti — tak; udbhava-sthiti-layāḥ — tvoření, udržování a ničení; satatam — neustále; prajāsu — mezi stvořenými bytostmi.
Na počátku původní Nejvyšší Osobnost skrze hmotnou kvalitu vášnĕ projevila podobu Brahmy za účelem stvoření tohoto vesmíru. Pro udržování vesmíru Pán projevil svou podobu Visnua, Pána obĕti a ochránce dvojzrozených brahmanů a jejich náboženských povinností. Když má být vesmír zničen, ten samý Nejvyšší Pán používá hmotnou kvalitu nevĕdomosti a projevuje podobu Rudry. Stvořené živé bytosti jsou tak neustále podřízeny silám tvoření, udržování a ničení.
VÝZNAM: V předchozím verši byla Nejvyšší Osobnost Božství popsána jako adi-karta, původní osoba zodpovĕdná za tvoření, udržování a ničení hmotného svĕta. Podle Sridhara Svamiho v sobĕ slovo adi-karta neboli „původní konatel“ zahrnuje následné stvořitele, udržovatele a ničitele, jinak by slovo adi neboli ,původní̀ nemĕlo smysl. Tento verš proto vysvĕtluje, že se Absolutní Pravda expanduje na gunavatary, inkarnace, které tvoří, udržují a ničí vesmír skrze kvality vášnĕ, dobra a nevĕdomosti.
V tomto verši je důležité to, že se zmiňuje o stvoření skrze hmotnou kvalitu vášnĕ a zničení skrze hmotnou kvalitu nevĕdomosti, ale nezmiňuje se o tom, že by Visnu udržoval skrze hmotnou kvalitu dobra. Je tomu tak proto, že Visnu je visuddha-sattva, existuje na úrovni neomezeného transcendentálního dobra. Pán Siva a Pán Brahma jsou ponĕkud ovlivnĕni svými předepsanými povinnostmi dozorců nad kvalitami přírody, Pán Visnu je však visuddha-sattva, zcela mimo znečištĕní dokonce i hmotnou kvalitou dobra. Ve Védách se uvádí: na tasya karyam karanam ca vidyate – Pán nemá žádné předepsané povinnosti. Zatímto o Pánu Sivovi a Pánu Brahmovi víme, že jsou Pánovi služebníci, Visnu je zcela transcendentální.
Podle Srily Jivy Gosvamiho se Visnu popsaný v tomto verši jako kratu-patih, Pán obĕti, zjevil v předchozím vĕku jako inkarnace Suyajña, syn Prajapatiho Ruciho. Zatímco Brahma a Siva vĕrnĕ slouží Nejvyššímu Pánu, Visnu je Nejvyšší Pán samotný a Jeho činnosti udržování brahmanů a náboženských zásad, jak zmiňuje tento verš (dvija-dharma-setuh), nejsou předepsané povinnosti, ale lila. Visnu je proto podle Srily Jivy Gosvamiho nejen gunavatara, ale také lilavatara. Mahabharata (Santi-parva) popisuje, jak se z lotosového kvĕtu vyrůstajícího z Visnua narodil Pán Brahma a z jeho rozhnĕvaného pohledu pak Pán Siva. Visnu je však Osobnost Božství projevující se sama ze sebe a vstupující do hmotného vesmíru svou vnitřní energií, jak je uvedeno ve Srimad-Bhagavatamu (3.8.15):
tal loka-padmam sa u eva visnuh
pravivisat sarva-gunavabhasam
Závĕr tedy je, že Pán Visnu, Nejvyšší Osobnost Božství, je nejvyšším vládcem, jehož osobní podoba oplývá vĕčnou existencí, poznáním a blažeností, jenž je bez počátku, ale je počátkem všeho, jenž je známý jako Govinda a je původní příčinou všech příčin, jak je uvedeno v Brahma-samhitĕ. Přesto se ten samý vĕčný Pán projevuje jako Brahma a Siva v tom smyslu, že tito prvotní vládci Brahma a Siva projevují energii a svrchovanou vůli Pána, i když sami svrchovaní nejsou.
