VÝZNAM: Předepsané povinnosti autorizované zjevenými písmy se nazývají karma, a nekonání své nejvyšší povinnosti se nazývá akarma. Konání zakázaných činností se nazývá vikarma. Karma, akarma a vikarma jsou tedy stanoveny autorizovanými výklady védské literatury a nelze je zjistit pouhou svĕtskou logikou. Ve Srimad-Bhagavatamu (6.16.51) Pán říká: sabda-brahma param brahma mamobhe sasvati tanu – „Jsem podoba transcendentálních vibrací, jako je omkara a Hare Krsna Hare Rama, a jsem Svrchovaná Absolutní Pravda. Tyto Mé dvĕ podoby – transcendentální zvuk a vĕčnĕ blažená duchovní podoba Božstva – jsou Mé vĕčné podoby; nejsou hmotné.“ Také v Bhagavatamu (6.1.40) se říká: vedo narayanah saksat svayambhur iti susruma – „Védy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, Narayana, a jsou samozrozené. To jsme slyšeli od Yamaraje.“ V Purusa-suktĕ (Ṛg Veda, mandala 10, sukta 90, mantra 9) je řečeno: tasmad yajñat sarva-huta rcah samani jajñire chandamsi jajñire tasmat – „Z Nĕho, Yajñi, vzešly veškeré obĕtiny, hymny i chvalozpĕvy. Všechny mantry Véd pocházejí z Pána.“ Veškeré inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství jsou zcela transcendentální a bez čtyř nedostatků podmínĕného života, kterými jsou chyby, iluze, podvádĕní a nedokonalé smysly. Védské poznání je proto jako úplný projev Nejvyššího Pána stejnĕ bezchybné a transcendentální.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura zdůraznil, že v hmotném svĕtĕ, jenž je ovládán Pánovou klamnou energií, je příslušný zvuk po popsání svého předmĕtu ztracen. Na duchovní úrovni zvané Vaikuntha se však nikdy nic neztratí, a sabda-brahma, Osobnost Božství ve své podobĕ transcendentálního zvuku, je proto vĕčná.

V bĕžném lidském rozhovoru lze význam lidských slov zjistit pochopením zámĕru mluvčího. Protože je však védské poznání apauruseya neboli transcendentální, jeho význam lze pochopit pouze nasloucháním standardním autoritám v řetĕzci učednické posloupnosti, což v Bhagavad-gitĕ předepisuje samotný Pán (evam parampara-praptam). Je proto jisté, že dokonce i velcí učenci, kteří pyšnĕ přehlížejí tento jednoduchý sestupný proces, jsou ve své beznadĕjné snaze zjistit konečný význam védského poznání zmateni a zahanbeni. Čtyři synové Pána Brahmy odmítli na otázku krále Nimiho odpovĕdĕt, protože byl tehdy pouhé dítĕ neschopné se vážnĕ odevzdat procesu naslouchání skrze učednickou posloupnost. Srila Madhvacarya v tomto ohledu říká: isvaratmatvad isvara-visayatvat. Protože Védy popisují neomezenou Osobnost Božství, nelze k védskému poznání přistupovat svĕtskými metodami chápání.