śravaṇaḿ kīrtanaḿ dhyānaḿ
harer adbhuta-karmaṇaḥ
janma-karma-guṇānāḿ ca
tad-arthe 'khila-ceṣṭitam
iṣṭaḿ dattaḿ tapo japtaḿ
vṛttaḿ yac cātmanaḥ priyam
dārān sutān gṛhān prāṇān
yat parasmai nivedanam
śravaṇam — naslouchání; kīrtanam — opĕvování; dhyānam — a meditace; hareḥ — Nejvyššího Pána Hariho; adbhuta-karmaṇaḥ — jehož činnosti jsou úžasné; janma — Jeho inkarnací; karma — zábav; guṇānām — transcendentální vlastnosti; ca — a; tat-arthe — pro Nĕho; akhila — veškeré; ceṣṭitam — snahy; iṣṭam — jakékoliv uctívání človĕk koná; dattam — jakékoliv milodary; tapaḥ — askeze; japtam — jakékoliv mantry človĕk pronáší; vṛttam — vykonané zbožné činnosti; yat — co; ca — také; ātmanaḥ — sobĕ; priyam — drahé; dārān — žena; sutān — synové; gṛhān — domov; prāṇān — životní vzduch; yat — který; parasmai — Nejvyššímu; nivedanam — obĕtuje.
VÝZNAM: V Bhagavad-gitĕ (9.27) Pán Krsna přikazuje:
yat karosi yad asnasi
yaj juhosi dadasi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kurusva mad-arpanam
„Ó synu Kunti, vše co dĕláš, jíš, obĕtuješ či rozdáváš, i veškerou askezi, kterou podstupuješ, konej jako obĕť Mnĕ.“ Srila Prabhupada tento veš komentuje takto: „Povinností každého je uzpůsobit si život tak, aby na Krsnu nezapomnĕl za žádných okolností. Všichni musí pracovat, aby se udrželi při životĕ, a zde Krsna doporučuje, aby pracovali pro Nĕho. Všichni musí také nĕco jíst, aby žili, a proto mají přijímat zbytky jídla obĕtovaného Krsnovi. Každý civilizovaný človĕk musí rovnĕž konat nĕjaké náboženské obřady. Z toho důvodu Krsna doporučuje: ,Dĕlej to pro Mĕ.̀ To se nazývá arcana. Každý má též sklony dávat milodary, a Krsna tedy říká: ,Dávej je Mnĕ.̀ To znamená, že všechny peníze navíc se mají použít na podporu rozvoje hnutí pro vĕdomí Krsny. V současné dobĕ mají lidé velký zájem o takovou meditaci, která není pro tento vĕk vhodná. Pokud však nĕkdo dvacet čtyři hodin dennĕ medituje o Krsnovi tak, že zpívá mantru Hare Krsna na růženci, vĕnuje se té nejvznešenĕjší meditaci a je tím nejpokročilejším yogim. To dokládá šestá kapitola Bhagavad-gity.“
Mnoho lidí přitahovaných oddanou službou Krsnovi je zmateno hmotným vlastnictvím, vĕhlasem nebo umem, které získali svými minulými hmotnými činnostmi. Podle Srily Jivy Gosvamiho tyto dva verše vyjadřují, že veškeré toto hmotné bohatství nahromadĕné předchozí karmou by mĕlo být obĕtováno Nejvyšší Osobnosti Božství. Naše sláva, vzdĕlání, bohatství a tak dále by mĕly být použity pro šíření mise Nejvyšší Osobnosti Božství. Nĕkdy se závistiví materialisté ptají, proč promarnit své bohatství a vzdĕlání ve službĕ Pánu, když by se tyto vĕci daly lépe využít k uspokojení dočasného hmotného tĕla. Ve skutečnosti je ale vše, co vlastníme, včetnĕ tohoto tĕla, v konečném smyslu majetkem Nejvyššího Pána, který je stvořitelem, udržovatelem a ničitelem veškeré existence. Mĕli bychom proto být požehnáni zapojením svého takzvaného bohatství v oddané službĕ Pánu. Jinak, jak uvádí Bhagavad-gita, mrtyuh sarva-haras caham: Nejvyšší Pán se před námi zjeví v čase smrti jako mrtyu, zosobnĕná smrt, a veškerý náš majetek nám násilím odebere. Z toho důvodu by mĕl být tento majetek mírumilovnĕ obĕtován lotosovým nohám Pána dokud žijeme a jsme schopni užívat si zbožných výsledků této obĕti.
Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura tapah, askeze, znamená dodržování slibů, jako je Ekadasi-vrata, při nĕmž se človĕk dvakrát v mĕsíci postí od obilovin a luštĕnin. Slovo japtam se týká pronášení svatých jmen Pána, jako je Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura dále poukazuje na to, že človĕk může Pánu vĕnovat svou ženu, dĕti a domov tím, že z nich udĕlá oddané Nejvyššího Pána. Místo toho, aby byl umĕle pyšný v honbĕ za takzvanými symboly společenského postavení, by mĕl svou rodinu vést k pochopení, že jsou vĕční služebníci Nejvyššího Pána. A když se celá rodina odevzdá službĕ Pánu, vznikne překrásné prostředí.
Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura poukazuje na to, že lidská bytost, která není zasvĕcena do procesu bhagavata-dharmy, musí záviset na nejistém poznání získaném hrubými hmotnými smysly. Nevĕřící materialisté se pohybují na úrovni svĕtského požitku a vznešené popisy Pánových vĕčných zjevení, zábav a nesčetných transcendentálních vlastností je nezajímají. Pokud však človĕk pochopí skutečnost o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, tak jak je popsán v autorizované védské literatuře, mĕl by přijmout tridanda-sannyas nebo alespoň ovládat své tĕlo, mysl a slova a stát se sebeovládnutým a pevnĕ zamĕřeným na Absolutní Pravdu. Potom se veškeré jeho touhy, rozdávané milodary, askeze a pronášení manter – jinými slovy celá jeho osobnost, domov, dĕti, žena i samotný životní vzduch – stanou srdečnou obĕtí Nejvyššímu Pánu. Živá bytost, která neustále naslouchá autorizovaným popisům Nejvyššího Pána, všechny své činnosti zapojuje do služby Pánu a vyhýbá se ostatním činnostem, spočívá na úrovni bhagavata-dharmy.