sarvatrātmeśvarānvīkṣāḿ
kaivalyam aniketatām
vivikta-cīra-vasanaḿ
santoṣaḿ yena kenacit
sarvatra — všude; ātma — pro své skutečné já; īśvara — a pro Nejvyšší Osobnost Božství; anvīkṣām — meditace v podobĕ neustálého hledĕní na; kaivalyam — ústraní; aniketatām — bez stálého obydlí; vivikta-cīra — cáry látek nalezené na odlehlých místech; vasanam — nosit; santoṣam — spokojenost; yena kenacit — s čímkoliv.
VÝZNAM: Kaivalyam neboli život v ústraní znamená místo, kde není svĕtský ruch. Mĕli bychom proto žít ve společnosti vaisnavů, kde je společným cílem pokrok ve vĕdomí Krsny. Zvláštĕ v Kali-yuze hrozí, že snaha o fyzickou samotu vyústí v degradaci či šílenství. Aniketatam znamená, že bychom nemĕli být omámeni pomíjivým uspokojením „sladkého domova“, který může být nepředvídatelnými okolnostmi vytvořenými našimi předchozími činnostmi každou chvíli zničen. Oblékat se do kůry stromů nebo cárů vyhozených šatů není v dnešní dobĕ v moderních mĕstech možné. Lidská kultura v dřívĕjších dobách tyto praktiky tapasya neboli askeze v zájmu duchovního pokroku uznávala. V současnosti je však nejnaléhavĕjší potřebou kázání poselství Bhagavad-gity v celé lidské společnosti. Vaisnavům se proto doporučuje, aby oblékali čisté a upravené oblečení, které vkusnĕ zakrývá tĕlo, aby se podmínĕné duše nedĕsily a necítily k strohé askezi vaisnavů odpor. Podmínĕné duše v Kali-yuze jsou extrémnĕ připoutány k hmotnému smyslovému požitku a přísnou askezi nedokáží ocenit. Spíše ji považují za odporné odmítání tĕla. Pro duchovní pokrok je askeze samozřejmĕ nutná, ale praktický příklad předložený Srilou Prabhupadou jeho úspĕšným šířením hnutí pro vĕdomí Krsny je, že by se všechny hmotné vĕci mĕly použít k tomu, aby lidi přivedly k vĕdomí Krsny. Vaisnavové proto nĕkdy mohou za účelem vyššího principu šíření vĕdomí Krsny nosit obyčejné oblečení. V každém případĕ bychom se mĕli učit spokojenosti za všech hmotných okolností a připravovat se tak na okamžik smrti. Podle Bhagavad-gity nás vĕdomí, které jsme si vytvořili v tomto životĕ, přenese v okamžiku smrti do budoucí situace. Lidský život proto lze vnímat jako cvičení úspĕšného soustředĕní mysli na Absolutní Pravdu v tvrdé zkoušce smrti.