VÝZNAM: Saucam, neboli „čistotnost“ znamená čistotnost vnitřní i vnĕjší. Zevnĕjšek je třeba udržovat v čistotĕ koupelí vodou a mýdlem alespoň jednou, a je-li to možné třikrát dennĕ. Vnitřnĕ je človĕk považován za čistého, pokud je zbaven znečištĕní pýchy a egoismu. Tapah neboli „askeze“ znamená zůstat neochvĕjný v konání své správné životní povinnosti i přes nerozumná nutkání mysli. Zvláštĕ je nutné ovládat hnĕv a touhu po nevázaném sexu. Pokud lidská bytost neovládá nutkání chtíče, hnĕvu a chamtivosti, ztrácí schopnost pochopit svoji skutečnou situaci. Lidský život je zlatá příležitost k vyřešení zdrcujících problémů rození, smrti, stáří a nemoci. Visnu Purana (3.8.9) uvádí:

varnasramacara-vata
purusena parah puman
visnur aradhyate pantha
nanyat tat-tosa-karanam

Každá živá bytost může dosáhnout duchovní dokonalosti tím, že plody své předepsané práce odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, Visnuovi. Také v Bhagavad-gitĕ (18.45) Pán Krsna jasnĕ říká: sve sve karmany abhiratah samsiddhim labhate narah. Není nutné přijmout život v klášteře nebo žít v lese jako yogi; dokonalosti lze dosáhnout vĕnováním svých předepsaných povinností Nejvyššímu Pánu. Také Bhaktivinoda Thakura řekl: namasraya kari' yatane tumi, thakaha apana kaje. Ten, kdo upřímnĕ přijme útočištĕ u svatých jmen Krsny zpíváním Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare / Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare, dosáhne duchovní dokonalosti i uprostřed svých bĕžných každodenních čiností. Pokud však naneštĕstí lidská bytost zanedbá usmĕrňující zásady civilizovaného života zakazující nezákonný sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazard, bude zcela jistĕ přemožena vlnami chtíče a hnĕvu, které zcela překryjí její vĕdomí reality duchovního života a přimĕjí ji zabývat se fantasmagorií dočasného hmotného tĕla. Pán Krsna v Bhagavad-gitĕ (3.39) říká:

avrtam jñanam etena
jñanino nitya-vairina
kama-rupena kaunteya
duspurenanalena ca

„Tak je čisté vĕdomí znalé živé bytosti zahaleno jejím vĕčným nepřítelem v podobĕ chtíče, který není nikdy ukojen a spaluje jako oheň.“ Slovo tapah neboli „odříkání“ v tomto verši tedy vyjadřuje nutnost vytrvat v konání své předepsané povinnosti a nezačít být kvůli vlnám chtíče, hnĕvu a chamtivosti netrpĕlivý nebo neusmĕrnĕný.

Slovo titiksam, „snášenlivost“, vyjadřuje, že transcendentalista musí promíjet. Hmotný svĕt je plný trapných a dráždivých situací, a pokud nemáme sklon opravdu promíjet, budeme nakaženi pomstychtivou mentalitou, která zničí naše duchovní vĕdomí. Maunam, „mlčenlivost“, znamená, že bychom nemĕli hovořit o bezcenných nebo pošetilých tématech, ale o skutečných problémech lidského života, jako je návrat domů, zpĕt k Bohu. Naprostá mlčenlivost je znakem nevĕdomosti. Kámen je tichý, protože nemá vĕdomí. Protože má každá vĕc svůj duchovní protĕjšek, obsahují védské sastry negativní i pozitivní pokyny. K negativnímu pokynu týkajícímu se řeči existuje pozitivní pokyn neustále mluvit o Krsnovi. Satatam kirtayanto mam. Mĕli bychom neustále hovořit o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, opĕvovat Jeho svaté jméno, slávu, zábavy, doprovod, a tak dále. Ve Srimad-Bhagavatamu je také uvedeno: srotavyah kirtitavyas ca dhyeyah pujyas ca nityada. Mĕli bychom neustále naslouchat o Nejvyšší Osobnosti Božství Krsnovi, opĕvovat Ho, meditovat o Nĕm a uctívat Jej. Ve dvacátém prvním verši této kapitoly bylo uvedeno: sabde pare ca nisnatam. Pravý duchovní mistr je odborníkem na sabde pare neboli transcendentální zvukovou vibraci popisující duchovní svĕt. Človĕk si nemůže zachovat prázdnou hlavu nebo mlčení, jak tvrdí pošetilí zastánci vymyšlených soustav meditace a yogy. Mĕli bychom být tak pohrouženi do láskyplné služby Krsnovi a tak láskyplnĕ přitahováni k chvále Krsny, že nám nezbyde ani chvíle na mluvení nesmyslů. To je význam slova maunam.

Svadhyayam znamená studovat podle své osobní schopnosti Védy a také je učit ostatní. V Bhagavad-gitĕ je zmínka o tom, že brahmana by se mĕl vyznačovat jñanou a vijñanou, znalostí písem a jeho praktickou realizovanou aplikací. Zvláštĕ bychom mĕli studovat knihy, které zvĕtšují naši touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Jeho Božská Milost Om Visnupada Paramahamsa Parivrajakacarya Astottara-sata Sri Srimad Bhaktivedanta Swami Prabhupada bĕhem nĕkolika krátkých let napsal celou knihovnu transcendentálního poznání. Po celém svĕtĕ dnes prakticky vidíme, že princip svadhyayam neboli studium Véd aplikovaný na tyto knihy, jako je Srimad-Bhagavatam, Bhagavad-gita taková jaká je, Caitanya-caritamrta a Nektar oddanosti, upřímného čtenáře naplní extatickým odhodláním sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Celá Mezinárodní společnost pro vĕdomí Krsny se šíří po celém svĕtĕ díky této transcendentální literatuře. Svadhyayam neznamená spekulativní nebo vymyšlené výklady náboženských textů, ani snahu číst mnoho knih pro zvĕtšení svého pseudovĕhlasu takzvaného učence. Číst bychom mĕli knihy, které podnĕcují k praktickému duchovnímu pokroku v poznání a odříkání, jak ukazují knihy Srily Prabhupady.

Slovo arjavam znamená upřímnost či přímočarost. Podle Srily Sridhara Svamiho je slovo svacchatam, neboli „čistota, průzračnost“, synonymem přímočarosti. Dokud človĕk nemá čisté vĕdomí, bude používat mnohé zvrhlé způsoby. Přímočarost neznamená ve jménu poctivosti urážet druhé, ale říkat pokornĕ pravdu. Slovo brahmacaryam, neboli „celibát“, znamená buď naprosté zřeknutí se společnosti žen, nebo přísné následování védských zásad života hospodáře, která omezují sex pouze za účelem plození svatých dĕtí. Ahimsam znamená, že bychom se vůči žádné živé bytosti nemĕli dopouštĕt násilí. Dokud si človĕk není vĕdom jemných zákonů karmy, které živé bytosti přinášejí požitek a utrpení, nemůže ahimsu neboli nenásilí opravdu dodržovat. Hmotný svĕt je v konečném smyslu plný násilí a násilné jsou i samy zákony přírody, které každé živé bytosti vnucují stáří, nemoc a smrt. Pokud tedy nĕkdo dokáže přesvĕdčit druhé, aby se odevzdali Krsnovi a osvobodili se tak z vlivu násilných zákonů hmotné přírody, je to dokonalost ahimsy.

Samatvam dvandva-samjñayoh znamená, že je třeba zachovat chladnou hlavu i tehdy, když se projeví rušivé hmotné protiklady. Krsna v Bhagavad-gitĕ (2.14) říká:

matra-sparsas tu kaunteya
sitosna-sukha duhkha-dah
agamapayino 'nityas
tams titiksasva bharata

„Ó synu Kunti, dočasné příchody a odchody štĕstí a neštĕstí jsou jako příchody a odchody zimních a letních období. Pocházejí ze smyslového vnímání, ó potomku Bharaty, a živá bytost se je musí naučit snášet, aniž by jimi byla rozrušena.“