tayātma-bhūtayā piṇḍe
vyāpte sampūjya tan-mayaḥ
āvāhyārcādiṣu sthāpya
nyastāńgaḿ māḿ prapūjayet
tayā — tou podobou, o níž medituje; ātma-bhūtayā — na niž myslí podle úrovnĕ své realizace; piṇḍe — ve fyzickém tĕle; vyāpte — které je prostoupené; sampūjya — dokonale uctívající tuto podobu; tat-mayaḥ — naplnĕný přítomností Pána; āvāhya — poté, co pozve; arcā-ādiṣu — do různých Božstev, která uctívá; sthāpya — poté, co Ho umístí; nyasta-aṅgam — když se dotkl různých částí tĕla Božstva za pronášení příslušných manter; mām — Mĕ; prapūjayet — mĕl by provést uctívání se všemi podrobnostmi.
Oddaný myslí na Nadduši, jejíž přítomnost prostupuje celé jeho tĕlo, v podobĕ odpovídající jeho realizaci. Takto uctívá Pána s plným nasazením a je do Nĕho zcela pohroužený. Mĕl by se dotýkat různých částí tĕla Božstva a pronášet příslušné mantry, jimiž zve Nadduši, aby vstoupila do podoby Božstva, a potom by Mĕ mĕl uctívat.
VÝZNAM: Tĕlo oddaného prostupuje Nejvyšší Pán, tak jako dům prostupuje svĕtlo lampy. Tak jako človĕk zve přátelským gestem hosta do svého domu, oddaný se dotýká tĕla Božstva, pronáší náležité mantry a nadšenĕ zve Nadduši, aby vstoupila do podoby Božstva. Jelikož jak Božstvo, tak Nadduše jsou Nejvyšší Osobnost Božství, neliší se od sebe. Jedna Pánova podoba se může okamžitĕ projevit v jiné.
