puruṣaḥ prakṛtir vyaktam
ahańkāro nabho 'nilaḥ
jyotir āpaḥ kṣitir iti
tattvāny uktāni me nava
puruṣaḥ — poživatel; prakṛtiḥ — příroda; vyaktam — prvotní projevení hmoty; ahaṅkāraḥ — falešné ego; nabhaḥ — éter; anilaḥ — vzduch; jyotiḥ — oheň; āpaḥ — voda; kṣitiḥ — zemĕ; iti — takto; tattvāni — prvky stvoření; uktāni — jsou popsány; me — Mnou; nava — devĕt.
Popsal jsem devĕt základních prvků jako duši v roli poživatele, přírodu, prvotní projev přírody v mahat-tattvĕ, falešné ego, éter, vzduch, oheň, vodu a zemi.
VÝZNAM: Prakrti neboli příroda je původnĕ neprojevená, a pozdĕji se projevuje jako mahat-tattva. I když je živá bytost purusa neboli poživatel, správným postupem, jak si může užívat, je uspokojovat transcendentální smysly Pána, tak jako ruka jí tak, že dodává potravu žaludku. V hmotné přírodĕ se živá bytost stává nepravým poživatelem a zapomíná na svou podřízenost Pánu. Takto jsou systematicky analyzovány hmotné prvky, živá bytost a Nadduše, aby bylo podmínĕné duši ukázáno její pravé přirozené postavení mimo hmotnou přírodu.
