sattvaḿ jñānaḿ rajaḥ karma
tamo 'jñānam ihocyate
guṇa-vyatikaraḥ kālaḥ
svabhāvaḥ sūtram eva ca
sattvam — kvalita dobra; jñānam — poznání; rajaḥ — kvalita vášnĕ; karma — plodonosné jednání; tamaḥ — kvalita nevĕdomosti; ajñānam — pošetilost; iha — v tomto svĕtĕ; ucyate — nazývá se; guṇa — kvalit; vyatikaraḥ — vybuzená promĕna; kālaḥ — čas; svabhāvaḥ — přirozený sklon, povaha; sūtram — mahat-tattva; eva — jistĕ; ca — také.
Kvalita dobra je v tomto svĕtĕ vnímána jako poznání, kvalita vášnĕ jako plodonosné jednání a kvalita temnoty jako nevĕdomost. Čas je vnímán jako vybuzená interakce hmotných kvalit a souhrn všech přirozených sklonů ztĕlesňuje prvotní sutra neboli mahat-tattva.
VÝZNAM: Popudem ke vzájemnému působení hmotných prvků je bĕh času. Díky plynutí času embryo v lůnĕ roste, postupnĕ vychází ven, roste, tvoří vedlejší produkty, chřadne a umírá. K tomu všemu dochází pod tlakem času. Je-li časový faktor nepřítomný, hmotné prvky na sebe nepůsobí a zůstávají nečinné v podobĕ pradhany. Pán Krsna vyjasňuje základní kategorie hmotného svĕta, aby lidské bytosti mohly pochopit Jeho stvoření. Nebýt stručného vymezení kategorií, nebyla by možná analýza a stanovení pojmů, neboť Pánovy energie jsou nekonečné. I když v rámci základního rozdĕlení se dají hmotné prvky dĕlit mnoha způsoby, duchovní duše je vždy chápána jako odlišný, transcendentální prvek, jemuž je dáno sídlit v království Boha.
