śrī-uddhava uvāca
kati tattvāni viśveśa
sańkhyātāny ṛṣibhiḥ prabho
navaikādaśa pañca trīṇy
āttha tvam iha śuśruma
kecit ṣaḍ-viḿśatiḿ prāhur
apare pañca-viḿśatiḿ
saptaike nava ṣaṭ kecic
catvāry ekādaśāpare
kecit saptadaśa prāhuḥ
ṣoḍaśaike trayodaśa
etāvattvaḿ hi sańkhyānām
ṛṣayo yad-vivakṣayā
gāyanti pṛthag āyuṣmann
idaḿ no vaktum arhasi
śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; kati — kolik; tattvāni — základních prvků stvoření; viśva-īśa — ó Pane vesmíru; saṅkhyātāni — bylo vyčísleno; ṛṣibhiḥ — velkými autoritami; prabho — ó můj Pane; nava — devĕt (Bůh, individuální duše, mahat-tattva, falešné ego a pĕt hrubohmotných prvků); ekādaśa — plus jedenáct (deset poznávacích a činných smyslů společnĕ s myslí); pañca — plus pĕt (jemných podob smyslových objektů); trīṇi — plus tři (kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti, což je dohromady dvacet osm); āttha — říkal jsi; tvam — Ty; iha — bĕhem svého pobytu v tomto svĕtĕ; śuśruma — tak jsem slyšel; kecit — nĕkteří; ṣaṭ-viṁśatim — dvacet šest; prāhuḥ — říkají; apare — jiní; pañca-viṁśatim — dvacet pĕt; sapta — sedm; eke — nĕkteří; nava — devĕt; ṣaṭ — šest; kecit — nĕkteří; catvāri — čtyři; ekādaśa — jedenáct; apare — ještĕ další; kecit — nĕkteří; saptadaśa — sedmnáct; prāhuḥ — říkají; ṣoḍaśa — šestnáct; eke — nĕkteří; trayodaśa — třináct; etāvattvam — toto vyčíslování; hi — jistĕ; saṅkhyānām — různých způsobů, jak počítat prvky; ṛṣayaḥ — mudrci; yat vivakṣayā — s cílem vyjádřit jaké myšlenky; gāyanti — prohlašují; pṛthak — rozličnĕ; āyuḥ-man — ó nejvyšší vĕčný; idam — toto; naḥ — nám; vaktum — vysvĕtlit; arhasi — mĕl bys.
VÝZNAM: V předchozí kapitole Pán Krsna důkladnĕ vysvĕtlil, že védské poznání není určené pro uspokojování smyslů, ale pro vysvobození z pout hmoty. Nyní Uddhava klade nĕkteré pomocné otázky, které musí být zodpovĕzeny, aby se cesta osvobození vyjasnila. Různí filosofové v historii se rozcházeli v názorech na přesný počet hmotných prvků, na existenci a neexistenci určitých vnĕjších objektů a na existenci samotné duše. Část Véd zvaná jñana-kanda se zamĕřuje na osvobození prostřednictvím analytického poznání hmotného svĕta a duchovní duše jako transcendentálního prvku přesahujícího hmotu. Nade všemi prvky v konečném smyslu stojí Nejvyšší Pán a svou osobní energií je udržuje. Uddhava uvádí ohlednĕ počtů různé metodologie různých mudrců a nejprve cituje názor samotného Pána. V této souvislosti je významné slovo ayusman neboli „ten, kdo má vĕčnou podobu“. Jelikož Pán Krsna je vĕčný, vlastní veškeré poznání minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a je tedy původním a nejvyšším filosofem.
Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura si různé analytické přístupy, o kterých Sri Uddhava mluví, ve skutečnosti neodporují, neboť představují různé metody kategorizace téže reality. Ateistická spekulace o realitĕ neuznává existenci Boha a je tedy bezcenným pokusem o vysvĕtlení pravdy. Pán sám zplnomocňuje různé živé bytosti, aby spekulovaly a hovořily o realitĕ různými způsoby. Pravou realitou je však sám Pán, jenž nyní promluví ke Sri Uddhavovi.