VÝZNAM: V minulém verši Pán prohlásil, že On jediný zná konečný zámĕr Véd, a nyní vyjevuje, že On sám je základem a konečným cílem všeho védského poznání. Část Véd zvaná karma-kanda předepisuje obřadní obĕti, díky kterým je možné se dostat do nebe. Tyto obĕti jsou samotný Pán. Část Véd zvaná upasana-kanda zase popisuje různé polobohy jako objekty obřadního uctívání a tato božstva se neliší od samotného Pána, neboť jsou expanzemi Jeho tĕla. V části Véd zvané jñana-kanda jsou představeny a vyvráceny různé metody filosofické analýzy. Toto poznání, které analyzuje moc Nejvyššího Pána, se od Nĕho neliší. Pán Krsna je v konečném smyslu vším, protože vše se nedílnĕ řadí k Jeho mnoha energiím. I když védská literatura vábí ty, kdo jsou pohroužení v hmotné dualitĕ, k přijetí védského způsobu života nabídkami lákavých hmotných odmĕn, nakonec Védy veškerou hmotnou dualitu zavrhují a přivádĕjí osobu na úroveň vĕdomí Boha, kde se od Nejvyššího Pána nic neliší.

Védská literatura obsahuje různé pokyny uvádĕjící, že v určitém životním stádiu by osoba mĕla zanechat plodonosných obřadů a vydat se cestou poznání. Další pokyny prohlašují, že seberealizovaná duše má opustit cestu spekulativního poznání a přímo vyhledat útočištĕ u Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Nikde však není pokyn doporučující zanechat láskyplné služby Pánu, protože to je vĕčná přirozená činnost každé živé bytosti. Védy předkládají a vyvracejí různé filosofické teze, neboť ten, kdo dĕlá pokrok, musí s rozvojem poznání opustit každé předchozí stádium. Například ten, kdo je připoutaný k sexuálnímu požitku, dostává pokyn, aby uzavřel manželství podle náboženských pravidel a užíval si sexu se svou manželkou. Tohoto obřadního poznání je třeba se zříct, když osoba dospĕje do stádia odpoutanosti, kdy se doporučuje přijmout stav odříkání. V tomto stádiu má zakázáno se dívat na ženy a mluvit s nimi. Když však dosáhne dokonalosti vĕdomí Krsny, kdy je pro nĕj Pán projevený všude, může zamĕstnávat všechny živé bytosti – včetnĕ žen – láskyplnou službou Pánu, aniž by mu hrozilo duchovní poklesnutí. Takto védská literatura podává a vyvrací různé pokyny založené na postupném rozvoji duchovního pohledu. Jelikož konečným cílem všech tĕchto pokynů a metod je dosažení vĕdomí Krsny, láskyplné služby Pánu, neliší se od samotného Pána Krsny. Podmínĕná duše by se tedy nemĕla předčasnĕ zastavit na své cestĕ domů, zpátky k Bohu, a pošetile se domnívat, že určité mezistádium nebo předbĕžné stádium pokroku je již skutečný cíl života. Je třeba pochopit, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Sri Krsna, je zdrojem, udržovatelem a útočištĕm všeho a že každá živá bytost je Jeho vĕčným služebníkem. Takto by mĕla osoba postupovat po védské cestĕ až domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu v blaženosti a poznání.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady ke dvacáté první kapitole jedenáctého zpĕvu Srimad-Bhagavatamu nazvané „Pán Krsna vysvĕtluje védskou cestu“.