VÝZNAM: Srila Madhvacarya vysvĕtluje, že ten, kdo je na nejnižší úrovni oddané služby, uctívá Božstvo v chrámu, ale není si vĕdom toho, že Nejvyšší Osobnost Božství je ve skutečnosti všeprostupující. Stejnou mentalitu lze vidĕt v západních zemích, kde se lidé doma i na ulici dopouští všemožných hříšných činností, ale potom jdou zbožnĕ do kostela a modlí se k Bohu o milost. Bůh je však ve skutečnosti v našem domovĕ, na ulici, v naší kanceláři, v lese, zkrátka všude, a proto by mĕl být také všude uctíván oddanou službou Jeho lotosovým nohám. Ve verši 41 této kapitoly se uvádí:

kham vayum agnim salilam mahim ca
jyotimsi sattvani diso drumadin
sarit-samudrams ca hareh sariram
yat kim ca bhutam pranamed ananyah

„Oddaný by nemĕl vidĕt nic jako oddĕlené od Nejvyšší Osobnosti Božství Krsny. Éter, oheň, vzduch, voda, zemĕ, slunce a ostatní tĕlesa, všechny živé bytosti, svĕtové strany, stromy a další rostliny, řeky a oceány – vše, co oddaný vnímá, by mĕl považovat za expanzi Krsny. Když takto vidí vše, co ve stvoření existuje, jako tĕlo Nejvyššího Pána Hariho, mĕl by se celé expanzi Pánova tĕla upřímnĕ a s úctou klanĕt.“ To je vize oddaného Pána na úrovni maha-bhagavaty.

Srila Madhvacarya uvádí, že madhyama-adhikari, oddaný na střední úrovni, vidí Nejvyšší Osobnost Božství jako příčinu všech příčin, a proto Pánu dává svou lásku. Je upřímným přítelem ostatních oddaných, je milostivý k nevĕdomým a vyhýbá se ateistům. Jeho realizace všeprostupujícího rysu Nejvyššího Pána je však nedokonalá (tad-vasatvam na janati sarvasya jagato 'pi tu). Chápe sice, že každý je v konečném smyslu určen k tomu, aby byl oddaným Pána, a snaží se vše používat ve službĕ Krsnovi, protože si uvĕdomuje, že Pánu vše patří, ale může být zmaten společností ateistických lidí.

Srila Madhvacarya uvádí: arcayam eva samsthitam visnum jñatva tad-anyatra naiva janati yah puman. Kanistha-adhikari nemá ponĕtí o tom, že Nejvyšší Pán má moc být přítomen mimo kostel či chrám. Navíc je pyšný na své chrámové uctívání (atmano bhakti-darpatah) a nedovede si ani představit, že by byl nĕkdo zbožnĕjší než on. Není si ani vĕdom toho, že ostatní oddaní jsou pokročilejší. Nemůže proto rozumĕt standardům oddané služby na úrovni madhyama a uttama a nĕkdy z pýchy pokročilejší oddané Pána pomlouvá, přehlíží je nebo jednoduše nechápe jejich vznešené postavení kazatelů či plnĕ seberealizovaných duší.

Dalším příznakem kanistha-adhikariho je jeho okouzlení hmotnými vlastnostmi takzvaných významných materialistických osob. Protože se sám nachází v tĕlesném pojetí života, je přitahován hmotným bohatstvím a snižuje tak postavení Nejvyššího Pána Visnua. Je proto rozrušen, když oddaný druhé třídy kritizuje ty, kteří Pánu oddáni nejsou a ve jménu soucitu či laskavosti schvaluje neoddané činnosti takových materialistů. Protože si není vĕdom vyšších úrovní oddané služby a neomezené transcendentální blaženosti vĕdomí Krsny, vidí oddanou službu pouze jako náboženský rys života, ale také si myslí, že život má mnoho dalších příjemných a hodnotných rysů mimo rámec oddané služby. Rozzlobí se proto, když oddaní druhé třídy, kteří realizují, že Krsna je vším, kritizují neoddané. Madhvacarya říká, že taková osoba je díky své počáteční víře v Krsnu považována za oddaného, ale bhaktadhamu, oddaného na nejnižší úrovni. Pokud tito materialističtí oddaní následují usmĕrňující zásady uctívání Božstev, postupnĕ se povznesou na vyšší úroveň, až se nakonec stanou čistými oddanými, pokud se nebudou nedopouštĕt přestupků proti ostatním oddaným, což jejich pokrok zastaví.

Srila Madhvacarya říká: tad-bhaktanam upeksakah kuryur visnav api dvesam. Ti, kdo přehlížejí nebo jsou lhostejní k oddaným Pána, se dopouštĕjí přestupku u lotosových nohou Visnua. O oddanou službu budou připraveni také ti, kdo nemají v úctĕ polobohy. Budou nuceni opakovanĕ procházet samsarou, kolobĕhem rození a umírání. Pujya devas tatah sada: polobohům je třeba vždy prokazovat úctu, protože jsou oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo závidí polobohům, závidí také Nejvyšší Osobnosti Božství a naopak ten, kdo polobohům prokazuje upřímnou úctu, uznává vůli Nejvyššího Pána. Vaisnava si pošetile nemyslí, že existuje mnoho bohů. Ví, že Nejvyšší Osobnost Božství je jen jedna. Ve Srimad-Bhagavatamu je však mnohokrát opakováno, že Pán má v tomto hmotném svĕtĕ misi, kterou je napravit podmínĕné živé bytosti pomocí krutých přírodních zákonů. V rámci této Jeho mise jsou polobozi považováni za údy Pánova tĕla. V Bhagavad-gitĕ (7.20) je uvedeno:

kamais tais tair hrta-jñanah
prapadyante 'nya-devatah
tam tam niyamam asthaya
prakrtya niyatah svaya

„Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle příslušných pravidel a usmĕrnĕní.“ Existuje však mnoho příkladů oddaných, kteří uctívali polobohy, aby získali požehnání sloužit Pánu Krsnovi. Gopi uctívaly polobohy, aby získaly Krsnu, a Rukminidevi v den své svatby také uctívala polobohy, přičemž jejím jediným cílem byl Krsna. Dokonce i dnes se kazatelé tohoto hnutí pro vĕdomí Krsny vĕnují důležitým lidem s veškerou vlídností a diplomacií, aby tito bohatí a vlivní lidé zamĕstnali své schopnosti v oddané službĕ Krsnovi, v oslavování Krsny po celém svĕtĕ. Prokazovat veškerou úctu polobohům za účelem poskytnutí veškerých podmínek pro oddanou službu Krsnovi není v rozporu se zásadami bhakti-margy, i když dnes upadlo i toto uctívání polobohů. Caitanya Mahaprabhu proto jako jediný schůdný způsob pro tento vĕk doporučil hari-nama saṅkirtana, zpívání svatých jmen Krsny. Oddaný Pána by ale nemĕl pokyny Bhagavad-gity namířené proti uctívání polobohů překrucovat jako záminku k urážení polobohů, pravých vaisnavů.

Srila Madhvacarya poznamenává:

visnor upeksakam sarve
vidvisanty adhikam surah
pataty avasyam tamasi
harina tais ca patitah

„Všichni polobozi jsou výjimečnĕ nepřátelští vůči tomu, kdo nectí Pána Visnua. Takovou osobu Pán i polobozi uvrhnou do tĕch nejtemnĕjších končin.“ Z tohoto výroku Srily Madhvacaryi lze pochopit oddané rozpoložení polobohů. Je řečeno, že na nejvyšší úrovni osvobození dosažené uttama-adhikarim, nejvznešenĕjším oddaným Pána, si oddaný užívá transcendentální blaženosti v přímé společnosti Nejvyššího Pána a polobohů.

Podle Srily Jivy Gosvamiho je kanistha-adhikari pro praktické kázání nepoužitelný, dokud nedospĕje na vyšší úroveň pochopení, protože není schopen projevovat úctu obyčejným živým bytostem, které nejsou ani oddanými. Srila Jiva Gosvami říká: iyam ca sraddha na sastrarthavadharana-jata. Protože víra kanistha-adhikariho není založena na výrocích védské literatury, nedokáže pochopit vznešené postavení Nejvyšší Osobnosti Božství v srdcích všech bytostí. Nemůže tedy projevit skutečnou lásku k Bohu, ani nedokáže pochopit vznešené postavení oddaných Pána. Krsna je tak slavný, že Jeho důvĕrní společníci musí být také slavní. To však kanistha-adhikari neví. Kanistha-adhikarimu schází i základní vlastnost vaisnavy, kterou je prokazovat úctu druhým (amanina manadena kirtaniyah sada harih). Pokud má však tato osoba víru ve védskou literaturu a snaží se pochopit výroky Bhagavad-gity a Srimad-Bhagavatamu, bude postupnĕ povýšena na druhou a první úroveň oddané služby.

Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura by se mĕl kanistha-adhikari velmi vážnĕ vĕnovat pravidelnému uctívání Božstev. Božstvo je specifickou inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Krsna se může před tím, kdo Jej uctívá, zjevit v pĕti různých projevech, a to ve své původní podobĕ Krsny, (para), ve svých čtyřnásobných expanzích (vyuha), ve svých inkarnacích určených k zábavám (vaibhava), jako Nadduše (antaryami) a jako Božstvo (arca). V podobĕ Božstva (arca) je Nadduše, která je také zahrnuta v Pánových podobách určených k zábavám (vaibhava). Vaibhava-prakasa Nejvyššího Pána vyvĕrá z catur-vyuhy. Tato Pánova čtyřnásobná expanze se nachází ve svrchované pravdĕ, Vasudevovi, jenž se nachází ve svayam-prakasa-tattvĕ. Tato svayam-prakasa se skládá z expanzí svrchované svayam-rupa-tattvy, původní podoby Krsny na Goloce Vrndavanu v duchovním nebi. Tato posloupnost expanzí Nejvyššího Pána v duchovním svĕtĕ je realizována dokonce i v hmotném svĕtĕ, a to podle míry dychtivosti Pánu sloužit. Začátečník na nejnižší úrovni oddané služby by se tedy mĕl snažit zasvĕtit všechny své činnosti uspokojení Pána a zdokonalovat se v uctívání Krsny v chrámu.

Všechny výše zmínĕné úplné části Nejvyššího Pána sestupují podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura do tohoto svĕta a vstupují do Božstva, které působí jako Nadduše, protože vaisnavu doprovází v jeho každodenním životĕ. Pánovy expanze vaibhava určené k zábavám sestupují v určitých časových obdobích (ramadi-murtisu kala-niyamena tisthan), ale Nadduše a Božstvo jsou neustále dostupné pro duchovní pokrok oddaných v tomto svĕtĕ. Na úrovni madhyama-adhikari již oddaný expanze Pána chápe, ale u kanistha-adhikariho je veškeré poznání o Pánu omezeno na Božstvo. Krsna je však tak milostivý, že kvůli povzbuzení i té nejnižší třídy vaisnavů, zhustí veškeré své podoby do Božstva, aby tak mohl jeho prostřednictvím kanistha-adhikari uctívat všechny podoby Pána. S tím, jak oddaný dĕlá pokrok, může tyto podoby poznat tak, jak se zjevují v tomto i v duchovním svĕtĕ.

Dokud oddaný setrvává na třetí úrovni, není schopen transcendentálnĕ ocenit blaženou realitu toho, co má vztah k Nejvyššímu Pánu. Sri Caitanya Mahaprabhu byl nesmírnĕ spokojen s králem Prataparudrou, který když obdržel kousek Pánova svrchního šatu, okamžitĕ jej instaloval jako Božstvo a začal jej uctívat jako Pána samotného. Pán Siva osobnĕ prohlásil: tasmad parataram devi tadiyanam samarcanam. Uctívání předmĕtů souvisejících s Pánem, Jeho doprovodu či oddaných je ještĕ lepší než uctívání Pána, protože z toho má Pán vĕtší radost než když je uctíván sám.

To, že kanistha-adhikari není schopen ocenit Pánovy oddané, společníky a předmĕty je podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho známkou toho, že je takový materialistický vaisnava stále ovlivnĕn spekulativním chápáním karma-vadich a mayavadich neboli tĕch, kdo jsou oddáni uspokojování smyslů a neosobní spekulaci o Absolutním. Srila Prabhupada často říkal, že pouze impersonalisté chtĕjí vidĕt Krsnu samotného; my chceme vidĕt Krsnu spolu s Jeho kravami, přáteli, rodiči, gopimi, flétnou, klenoty, lesní scenérií a tak dále. Krsna je ve vrndavanském prostředí nádherný. Je to právĕ vrndavanská zemĕ, kde Pán Krsna obklopen svými mnoha překrásnými společníky projevuje svoji vznešenou nepopsatelnou krásu. Podobnĕ je výjimečná milost Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, projevena v činnostech Jeho čistých oddaných, kteří nesobecky cestují po vesmíru, aby na hlavy podmínĕných duší rozdávali zrnka prachu z Krsnových lotosových nohou. Ten, kdo se nezajímá o Pánovy předmĕty, společníky a oddané, má zakrnĕlé pochopení Nejvyšší Osobnosti Božství, což musí být způsobeno znečištĕním v podobĕ neosobního a smyslného chápání života.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura říká, že človĕk zrealizuje skutečnou povahu Pánova transcendentálního jména a manter a pouto jeho materialistické mentality se uvolní až po stovkách životů vĕrného uctívání Božstva Pána Vasudevy s vnĕjšími předmĕty. Když tak kanistha-adhikari postupnĕ začne vnímat mentální činnosti oddaného a snaží se vážnĕ pokročit na vyšší úroveň, jeho materialistické představy samy zmizí. Tehdy prokazuje láskyplnou službu Nejvyšší Osobnosti Božství a přátelí se s oddanými, kteří jsou Pánovými nejdražšími syny. Oceňováním všestrannosti oddané služby Krsnovi začne velmi dychtit, aby zapojil do služby Pánu ostatní nevinné lidi. S dalším podstatným pokrokem začíná být nepřátelský ke všemu a ke všem, kdo překážejí jeho pokroku v oddaném životĕ, a tak se vyhýbá ateistickým lidem, kteří nejsou schopni přijmout dobré rady.

Mezinárodní společnost pro vĕdomí Krsny založená Jeho Božskou Milostí Om Visnupadou Paramahamsou Parivrajakacaryou 108 Sri Srimad Bhaktivedantou Swamim Prabhupadou je tak příznivá, že každý, kdo této společnosti nĕjak pomůže, se okamžitĕ zapojuje do Pánovy kazatelské činnosti. Členové této společnosti proto mají výbornou příležitost rychle postoupit na druhou úroveň oddané služby. Pokud se však nĕkdo ve jménu vĕdomí Krsny vzdá kázání a místo toho pouze sbírá prostředky na svoje živobytí, projevuje určitý druh závisti vůči ostatním živým bytostem, což je znakem třetí úrovnĕ. Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura jsou verše 45 až 47 odpovĕdí na dvĕ otázky krále Nimiho: „Jaká je povaha oddané služby Pánu?“ a „Jaké jsou zvláštní povinnosti vaisnavů?“