VÝZNAM: Podle Bhagavad-gity je každá živá bytost v hmotném svĕtĕ vĕčnĕ nepatrnou nedílnou částí Nejvyšší Osobnost Božství. Mamaivamso jiva-loke jiva-bhutah sanatanah (Bg. 15.7). Vlivem mayi však pyšné podmínĕné duše začnou být vůči službĕ Pánu a Jeho oddaným nepřátelské, vyberou si vůdce mezi materialistickými požitkáři, a tak se pilnĕ angažují ve zbytečné společnosti podvodníků a podvedených, společnosti, kde slepý vede slepé do jámy. Společnost vaisnavů upřímnĕ dychtí sloužit podmínĕným duším tím, že je přivádí zpĕt do jejich přirozeného postavení, ale materialistické živé bytosti vlivem mayi ztvrdne srdce a milost Pánových oddaných odmítá.

Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura sice oddaný druhé třídy dychtí kázat nevinným podmínĕným duším, ale mĕl by se vyhýbat ateistické třídĕ lidí, aby jejich společností nebyl rozrušen nebo ovlivnĕn. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura potvrzuje, že vaisnava by mĕl přehlížet ty, kteří Nejvyššímu Pánu závidí. V praxi vidíme, že když jsou tito lidé poučeni o slávĕ Nejvyšší Osobnosti Božství, snaží Nejvyššího Pána zesmĕšnit, čímž dále zhoršují svou znečištĕnou existenci. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura v této souvislosti cituje z desátého zpĕvu Srimad-Bhagavatamu (10.20.36):

girayo mumucus toyam
kvacin na mumucuh sivam
yatha jñanamrtam kale
jñanino dadate na va

„Na podzim se nĕkdy voda valí z vrcholů hor, aby přinesla čistou vodu a jindy zase neteče. Také velcí svĕtci nĕkdy šíří jasné poznání a nĕkdy mlčí.“

Srila Jiva Gosvami se v tomto ohledu zmínil, že prvotřídní oddaný Pána může nĕkdy, když se pohrouží do nálady Pánových zábav, projevit zdánlivou nenávist vůči démonům, ale že oddaný střední třídy by se takových pocitů mĕl vyvarovat. Oddaný střední třídy by se navíc s třídou mocných ateistických lidí nemĕl vůbec sdružovat, protože hrozí nebezpečí, že jeho mysl bude touto společností zmatena. Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura by se mĕl vaisnavský kazatel lidem, kteří mu závidí, zdálky vyhýbat, pokud je potká. Může však meditovat o způsobu, jak tuto závistivou třídu zachránit. Této meditaci se říká sad-acara neboli svaté chování. Srila Jiva Gosvami jako příklad svaté osoby uvádí Prahlada Maharaje. Ve Srimad-Bhagavatamu (7.9.43) říká Prahlada toto:

naivodvije para duratyaya-vaitaranyas
tvad-virya-gayana-mahamrta-magna-cittah
soce tato vimukha-cetasa indriyartha-
maya-sukhaya bharam udvahato vimudhan

„Ó nejlepší z velkých osobností, vůbec se nebojím hmotné existence, neboť setrvávám plnĕ pohroužen v myšlenkách na Tvou slávu a Tvé činnosti, ať jsem kdekoliv. Mám pouze starost o hlupáky a darebáky, kteří spřádají složité plány, jak dosáhnout hmotného štĕstí a zajistit blaho svým rodinám, společnosti a zemi. Dĕlám si starosti z lásky k nim.“ Vaisnavský kazatel tedy o dobru všech živých bytostí neustále medituje, ale nebude se sdružovat s tĕmi, kdo poselství Nejvyššího Pána Krsny nechtĕjí slyšet. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura v této souvislosti uvádí, že dokonce i Bharata Maharaja, Vyasadeva a Sukadeva Gosvami svou milost neprojevují bez rozlišování.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura předložil obsáhlé vysvĕtlení, aby dokázal, že rozlišování, které používá kazatel na úrovni madhyama-adhikariho, není v žádném případĕ nedostatek milosti. Říká, že upeksa neboli přehlížení, které zmiňuje tento verš, je správný lék pro ty, kdo jsou vůči Nejvyššímu Pánu a Jeho oddaným nepřátelští. Tato nevšímavost ze strany kazatele brzdí pocity nepřátelství na obou stranách. Existuje sice védský pokyn, podle kterého má být tomu, kdo uráží Nejvyššího Pána a Jeho oddané, vyříznut jazyk, ale v tomto vĕku je nejlepší se tĕm, kdo by mohli dĕlat přestupky, vyhnout a zabránit jim tak v dalších hříšných činnostech proti vaisnavům. Povinností vaisnavského kazatele je zdůraznit neúčinnost jakéhokoliv jiného procesu než je odevzdání se Nejvyššímu Pánu. Závistivý človĕk však bude k tak mocnému kázání vaisnavy cítit odpor a bude se k nĕmu chovat neuctivĕ, protože si bude myslet, že oddaný zbytečnĕ kritizuje ostatní. Tato osoba, která není schopna milost vaisnavů ocenit, by mĕla být přehlížena, jinak se bude podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura, její sklon podvádĕt den za dnem zvĕtšovat.

Ti, kdo nejsou přitahováni k saṅkirtanovému hnutí Sri Caitanyi Mahaprabhua a znevažují vĕrné služebníky Pána Caitanyi, jejichž mocné výroky o saṅkirtanovém hnutí považují za překážky ve svém vlastním uctívání Pána, nebudou nikdy schopni upřít svou mysl na Krsnu a postupnĕ z cesty oddanosti odpadnou, protože si budou plést vnĕjší činnosti hmotného svĕta se skutečným uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství, Krsny. Toto zmatení vyjadřují slova bhayam dvitiyabhinivesatah syat.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura nekompromisnĕ zavrhl hlupáky, kteří pod záminkou milosrdnosti a nezaujatosti považují bezbožného človĕka také za oddaného Nejvyššího Pána a snaží se tomuto urážlivci vnutit hari-nama neboli svaté jméno Boha. Srila Bhaktisiddhanta řekl: „Když se dĕtinští lidé považují za maha-bhagavaty a jednají v rozporu s vaisnavským duchovním mistrem, znemožňuje jim toto chování obdržet milost vaisnavského gurua. Tito samozvaní oddaní jsou zmateni falešným egem a postupnĕ si vyslouží to, že je čistí oddaní na střední úrovni začnou přehlížet a jsou zbaveni milosti, která přichází z uspokojení oddaných. Neustálými přestupky proti oddaným, kteří káží svaté jméno Pána, se stanou asadhuy. Čistí oddaní jsou proto k tĕm, kdo si o sobĕ falešnĕ myslí, že jsou visuddha-bhaktové neboli čistí oddaní Pána, za všech okolností nevšímaví. Toto přehlížení je vynikajícím projevem jejich milosti.“ Jinými slovy, ti kdo pomlouvají vaisnavské kazatele druhého stupnĕ za to, že rozlišují mezi tĕmi, kdo jsou vhodnými příjemci Pánovy milosti a tĕmi, kdo pouze závidí, Pánovu misi špatnĕ chápou. V Bhagavad-gitĕ (4.8) samotný Krsna říká:

paritranaya sadhunam
vinasaya ca duskrtam
dharma-samsthapanarthaya
sambhavami yuge yuge

„Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, zjevuji se vĕk za vĕkem.“ Své pohrdání podlým Kamsou vyjádřil dokonce i tak velký vaisnava, jako je Sukadeva Gosvami, jeden z dvanácti mahajanů v tomto vesmíru.

Srila Jiva Gosvami poukazuje na to, že i když může oddaný maha-bhagavata kvůli kázání jednat na úrovni druhé třídy, jeho opovržení závistivými živými bytostmi nenarušuje jeho vizi Pána jako všeprostupujícího. Naopak, zavržením ateistické třídy lidí oddaný první nebo i druhé třídy vyjadřuje podstatu mise Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaný první nebo druhé třídy ve skutečnosti nikdy nikomu nezávidí, ale kvůli silné lásce k Nejvyššímu Pánu se rozzlobí, když je Pán urážen. A protože chápe Pánovu misi, rozlišuje podle postavení určité živé bytosti. Považovat takového vaisnavského kazatele za obyčejného, závistivého človĕka nebo jej považovat za sektářského proto, že čistou oddanou službu vyzdvihuje jako nejvznešenĕjší ze všech metod duchovního pokroku, je odrazem materialistického vidĕní zvaného vaisnave jati-buddhih či gurusu nara-matih. Tento přestupek stáhne působením přírodních zákonů toho, kdo se jej dopustí, do pekelných životních podmínek.

Srila Jiva Gosvami vysvĕtluje, že maha-bhagavata sice vidí každou živou bytost jako čistou duši, ale přesto zakouší zvláštní extáze a příznaky při setkání s jiným vaisnavou. To není nijak v rozporu s jeho vizí oddaného na nejvyšší úrovni, ale naopak je to příznakem lásky ke Krsnovi. Čistý oddaný vidí každou živou bytost jako nedílnou část Krsny, a proto také svou lásku ke Krsnovi vyjadřuje svou láskou ke všem Krsnovým expanzím a stvořením. Přesto však takový maha-bhagavata prožívá zvláštní extatickou lásku, když vidí jinou živou bytost, která přímým způsobem tĕší smysly Nejvyššího Pána. Tyto pocity lze vidĕt v tom, co řekl Pán Siva Pracetům:

ksanardhenapi tulaye
na svargam napunar-bhavam
bhagavat-saṅgi-saṅgasya
martyanam kim utasisah

„Když se človĕk bezdĕky – byť jen na zlomek okamžiku – setká s oddaným, již ho nepřitahují výsledky karmy a jñany. Jaký potom může mít zájem o požehnání nás polobohů, kteří podléhají zákonům zrození a smrti?“ (Bhag. 4.24.57) Pán Siva také řekl:

atha bhagavata yuyam
priyah stha bhagavan yatha
na mad bhagavatanam ca
preyan anyo 'sti karhicit

„Jste všichni oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto si vás vážím a ctím vás stejnĕ jako Pána osobnĕ. Vím, že tak oddaní ctí také mĕ a že jsem jim velmi drahý. Nikdo nemůže být oddaným tak drahý jako já.“ (Bhag. 4.24.30) Také v prvním zpĕvu Srimad-Bhagavatamu (1.7.11) je Srila Sukadeva Gosvami popsán jako nityam visnu-jana-priyah, zvláštĕ drahý čistým oddaným Pána.

Úžasné láskyplné jednání mezi vaisnavy na nejvyšší úrovni je ukázáno v zábavách Caitanya-caritamrty. Jinými slovy, i když vaisnava vidí každou živou bytost jako nedílnou část Krsny, musí ve svém vnĕjším jednání rozlišovat, aby nezasahoval do původního zámĕru Pánova stvoření, kterým je napravit živé bytosti, aby se postupnĕ mohly vrátit domů, zpátky k Bohu. Čistý oddaný pošetile nepředstírá stejnou vizi a neoslovuje závistivé lidi, ale naopak respektuje Pánovu misi, jak je řečeno v Bhagavad-gitĕ (4.11) slovy ye yatha mam prapadyante tams tathaiva bhajamy aham.

Na druhou stranu pokud si to Pán přeje, čistý oddaný může projevit úctu všem živým bytostem. Srila Jiva Gosvami se například zmiňuje o tom, že Uddhava a další čistí oddaní Pána byli vždy připraveni se s úctou poklonit i takovým osobám, jako byl Duryodhana. Madhyama-adhikari by však toto chování uttama-adhikariho napodobovat nemĕl. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura v této souvislosti popisuje rozdíl mezi madhyama-adhikarim a uttama-adhikarim takto: atra sarva-bhutesu bhagavad-darsana-yogyata yasya kadacid api na drsta. Madhyama-adhikari vnímat přítomnost Nejvyššího Pána v každé živé bytosti nemůže, kdežto uttama-adhikari, i když kvůli plnĕní Pánovy mise jedná na úrovni druhé třídy, si je vĕdom toho, že každá živá bytost je v konečném smyslu Krsny si vĕdomá, ale nyní žijící v zapomĕní. Oddaný se tedy navenek může vĕnovat čtyřem druhům činností zmínĕným v tomto verši – jmenovitĕ uctívání Pána, přátelení se s oddanými, kázání nevinným a zavrhování démonů – ale to neznamená, že je nutnĕ na úrovni druhé třídy, protože uttama-adhikari může tyto příznaky také projevovat, aby plnil Pánovu misi. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura se v této souvislosti zmiňuje o tom, že povinností madhyama-adhikariho je pracovat jako pravá ruka uttama-adhikariho, a slíbit, že bude pracovat pro dobro druhých a pomáhat s rozdáváním lásky k Krsnovi.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura předložil pĕkné vysvĕtlení rozdílu mezi arcanou a bhajanem. Arcana se týká úrovnĕ sadhana-bhakti, na které oddaný slouží Pánu následováním usmĕrňujících zásad tohoto postupu. Ten, kdo získal útočištĕ ve svatém jménĕ Pána a je zcela zamĕstnán snahou sloužit Pánu, by mĕl být považován za oddaného na úrovni bhajana, i když navenek mohou být jeho činnosti ménĕ přísné než činnosti začátečníka vĕnujícího se arcanĕ. Tento zdánlivý nedostatek přísnosti se však vztahuje na detaily vaisnavských obřadů, ne na základní zásady rozumného chování a zříkání se smyslového požitku.