VÝZNAM: V Bhagavad-gitĕ (6.30) Pán říká:

yo mam pasyati sarvatra
sarvam ca mayi pasyati
tasyaham na pranasyami
sa ca me na pranasyati

„Pro toho, kdo Mĕ vidí všude a vše vidí ve Mnĕ, nejsem nikdy ztracen a on není nikdy ztracen Mĕ.“ Srila Prabhupada vysvĕtluje: „Ten, kdo si je vĕdom Krsny, vidí Pána Krsnu všude a vše vidí v Krsnovi. I když se může zdát, že vidí jen jednotlivé projevy hmotné přírody, ve skutečnosti ví, že vše je projevem Krsnovy energie, a u všech tĕchto projevů si je vĕdom Krsny. Nic nemůže existovat bez Krsny a Krsna je Pánem všeho – to je základní princip vĕdomí Krsny.“

Vlastnosti potřebné k tomu vidĕt Krsnu všude jsou uvedeny v Brahma-samhitĕ (5.38):

premañjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santah sadaiva hrdayesu vilokayanti
yam syamasundaram acintya-guna-svarupam
govindam adi-purusam tam aham bhajami

„Uctívám prvotního Pána Govindu, kterého oddaný, jehož oči jsou potřeny balzámem lásky, neustále vidí ve svém srdci v Jeho vĕčné podobĕ Syamasundary.“ Oddaný na nejvyšší duchovní úrovni je oslavován kvůli rozsahu své duchovní vize. Když se například mocný démon Hiranyakasipu zeptal svého seberealizovaného syna Prahlada Maharaje, kde se Nejvyšší Osobnost Božství nachází, Prahlada jako maha-bhagavata, neboli čistý oddaný otevřenĕ odpovĕdĕl, že se Nejvyšší Pán nachází všude. Démonský otec se potom zeptal, jestli je Bůh v pilíři paláce. Prahlada odpovĕdĕl ano a Hiranyakasipu jako pravý démon okamžitĕ do sloupu udeřil svým mečem, aby Boha zabil, nebo alespoň dokázal, že neexistuje. Tehdy se ze sloupu okamžitĕ zjevil Pán Nrsimhadeva, nejhrozivĕjší podoba Nejvyššího Pána, a s Hiranyakasipuovým nezákonným plánem navždy skoncoval. Prahlada Maharaje tak lze přijmout jako oddaného na úrovni uttama-adhikari.

Čistý oddaný je zcela prost sklonu užívat si oddĕlenĕ od služby Pánu. Nic ve vesmíru nevidí jako nepříznivé, protože vidí vše jako rozšířenou energii Nejvyšší Osobnosti Božství. Takový oddaný žije proto, aby nĕjakým způsobem tĕšil Nejvyššího Pána a vše, co v každém okamžiku prožívá, zvĕtšuje jeho extatickou láskyplnou touhu uspokojit Pánovy transcendentální smysly.

Živou bytost, která která svou mysl noří do Pánovy oddĕlené, hmotné energie, sužují tři kvality hmotné přírody. Úkolem této oddĕlené energie, bhinna prakrti, je odvést živou bytost od reality, kterou je, že vše je v Krsnovi a Krsna je ve všem. Zmatená podmínĕná duše je pokryta hrubou nevĕdomostí a vĕří, že ve skutečnosti existují pouze objekty, které vidí svým omezeným zrakem. Tito hlupáci spekulují a říkají, že když v lese spadne strom a není tam nikdo, kdo by to slyšel, tak nevznikne žádný zvuk. Podmínĕná duše vůbec neuvažuje o tom, že je Nejvyšší Osobnost Božství všeprostupující, a proto nepřipadá v úvahu, aby to nĕkdo neslyšel; Pán slyší vždy. Ve třinácté kapitole Bhagavad-gity (13.14) je řečeno, sarvatah srutimal loke: Nejvyšší Pán slyší vše. Je upadrasta, svĕdkem všeho (Bg. 13.23).

Slovo bhagavatottamah, „nejpokročilejší odaný“ v tomto verši naznačuje, že existují lidé, kteří nejsou hrubí materialisté, ale ani nejpokročilejší oddaní. Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura jsou ti, kdo nejsou schopni správnĕ rozlišit mezi oddanými a neoddanými, a nikdy proto neuctívají čisté oddané Pána, známi jako kanistha-adhikari neboli oddaní na nejnižší úrovni oddané služby. Tito kanistha-adhikari uctívají Nejvyššího Pána, zvláštĕ v chrámu, ale k oddaným Pána jsou nevšímaví. Špatnĕ si tedy vykládají výrok Pána Sivy v Padma Puranĕ:

aradhananam sarvesam
visnor aradhanam param
tasmad parataram devi
tadiyanam samarcanam

„Ó Devi, tím nejvznešenĕjším způsobem uctívání je uctívání Pána Visna. Na vyšší úrovni je uctívání toho, co Visnuovi náleží (tadiya).“ Srila Prabhupada tento verš vykládá takto: „Sri Visnu je sac-cid-ananda-vigraha a Krsnův nejdůvĕrnĕjší služebník, duchovní mistr, i všichni oddaní Visnua jsou tadiya. Sac-cid-ananda-vigraha, guru, vaisnavové a vĕci, které používají, musí být považováni za tadiya a všechny živé bytosti by je bezpochyby mĕly uctívat.“ (Cc. Madhya 12.38 význam)

Pro kanistha-adhikariho je příznačné to, že touží ve službĕ Pánu zamĕstnávat své hmotné schopnosti, které považuje za znaky pokročilé oddanosti. Protože však pokračuje ve službĕ Nejvyššímu Pánu a oddaným zamĕstnaným propagací Pánovy mise, i tento kanistha-adhikari pokročí ve své realizaci a dostane se na úroveň, kdy své činnosti zasvĕcuje pomoci pokročilejším vaisnavům. Dokonce i tito kanistha-adhikari mohou obyčejným živým bytostem prospĕt svou společností, protože mají alespoň víru v to, že Krsna je Nejvyšší Osobnost Božství. Díky této víře bude kanistha-adhikari postupnĕ cítit nepřátelství vůči tĕm, kteří se staví proti Pánu. Jak postupnĕ prohlubuje své nepřátelství k tĕm, kteří nesnášejí svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství a stále více ho přitahuje přátelství s ostatními vĕrnými služebníky Pána, dospĕje na úroveň druhé třídy zvané madhyama. Na úrovni madhyama vaisnava vidí Pána jako příčinu všech příčin a hlavní cíl láskyplných sklonů každé bytosti. V tomto svĕtĕ smrti vidí vaisnavy jako své jediné přátele a dychtí vést nevinné lidi pod ochranu společnosti vaisnavů. Madhyama-adhikari se také přísnĕ vyhýbá společnosti tĕch, kdo se prohlásili za nepřátele Boha. Když tato kvalifikace střední úrovnĕ dozraje, začne se projevovat pojetí nejvyšší kvalifikace; oddaný dosáhne úrovnĕ uttama-adhikariho.

Kanistha-adhikari guru, který je připoután pouze k provádĕní náboženských obřadů a uctívání Božstva, aniž by byl schopen ocenit ostatní vaisnavy, zvláštĕ ty, kteří káží poselství Pána, se bude zamlouvat hlavnĕ tĕm, kteří se zajímají o suchou kultivaci poznání. Když živá bytost rozvíjí hmotnou zbožnost, s pýchou se oddává usmĕrnĕným činnostem a šlechetnĕ se snaží odpoutat od plodů svých činností. Z této usmĕrnĕné odpoutané práce se postupnĕ rodí moudrost. Když poznání nebo moudrost vystoupí do popředí, začne zbožného materialistu přitahovat altruistická a dobročinná práce a vzdá se hrubých hříšných činností. Pokud má štĕstí, začne být příznivĕ naklonĕn transcendentální oddané službĕ Pánu. Tento zbožný materialista může toužit pouze po intelektuálním pochopení oddané služby, a proto přijme útočištĕ u nohou kanistha-adhikariho. Jestliže se kvalifikuje na úroveň madhyama, bude přitahován k vaisnavovi aktivnĕ kázajícímu nauku o vĕdomí Krsny, a když dosáhne plné zralosti na střední úrovni oddanosti, bude přitahován úrovní maha-bhagavata, kde milostí Krsny v srdci zahlédne vznešené postavení duchovního mistra, který je maha-bhagavata. Ten, kdo postupnĕ pokračuje s oddanou službou Pánu, se stane paramahamsou maha-bhagavatou. Na této úrovni jsou veškeré jeho činnosti, pohyby a kázání určeny výhradnĕ pro potĕšení Krsny. Klamná energie maya nemá sílu tuto očištĕnou živou bytost svrhnout či zakrýt. V Upadesamrtĕ (5) Srila Rupa Gosvami tuto úroveň popsal jako bhajana-vijñam ananyam anya-nindadi-sunya-hrdam.

Maha-bhagavata je zmocnĕn Nejvyšším Pánem Yogesvarou, díky čemuž má nadpřirozenou moc inspirovat a přivést k úspĕchu madhyama-adhikariho, který následuje jeho příkladu, a povznést kanistha-adhikariho na střední úroveň. Tato oddaná síla sama vyvĕrá z oceánu milosti v srdci čistého oddaného. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura poukazuje na to, že maha-bhagavata netouží Pánovy nepřátele trestat, ale radĕji zamĕstná madhyama-adhikari a kanistha-adhikari v kázání pro očištĕní znečištĕné mentality nepřátelských duší, které si mylnĕ představují, že je hmotný svĕt od Krsny oddĕlen.

Nešťastné živé bytosti nejsou schopny pochopit slávu kanistha-adhikariho v rámci oddané služby, nenacházejí chválu pro pokročilejší střední úroveň a nemohou ani začít chápat nejpokročilejší úroveň uttama-adhikariho. Tyto nešťastné duše přitahované neosobní mayavadskou spekulací vĕrnĕ následují příkladu Kamsy, Aghy, Baky and Putany, a jsou proto Pánem Sri Harim zabiti. Společnost smyslových požitkářu proto nejeví zájem o službu lotosovým nohám Nejvyššího Pána a podle individuální zvrácené představy o takzvaném vlastním zájmu si každý materialista vybírá své vlastní neštĕstí v podobĕ opakovaného rození a umírání v různých druzích hmotných tĕl. Existuje 8 400 000 druhů hmotných tĕl a materialistické živé bytosti si vybírají určitou příchuť zrození, nemoci, stáří a smrti, které si chtĕjí přivodit pod vlivem halucinace takzvaného hmotného pokroku.

Uvádí se příklad chtivého muže, který pod vlivem své sexuální touhy vidí v celém svĕtĕ pouze smyslné ženy. Podobnĕ vidí čistý oddaný Krsny všude jen vĕdomí Krsny, i když může být dočasnĕ zakryto. Každý tak vidí svĕt podle toho, jaký je sám (atmavan manyate jagat). Na základĕ toho může nĕkdo namítnout, že vidĕní maha-bhagavaty je také klamné, protože všude v Bhagavatamu již bylo řečeno, že ti, kdo jsou podmínĕni třemi kvalitami hmotné přírody, si Krsnu vůbec neuvĕdomují a ve skutečnosti jsou vůči Nĕmu nepřátelští. I když se však může zdát, že je podmínĕná živá bytost vůči Krsnovi nepřátelská, vĕčným a nemĕnným faktem zůstává, že každá živá bytost je Krsnovou nedílnou částí. Její extatická láska ke Krsnovi může být sice nyní zahalena vlivem mayi, ale bezpříčinnou milostí Nejvyšší Osobnosti Božství bude podmínĕná duše postupnĕ povýšena na úroveň vĕdomí Krsny.

Každý ve skutečnosti trpí bolestmi odloučení od Krsny. Protože si podmínĕná duše představuje, že s Krsnou nemá vĕčný vztah, nemůže přijít na to, že veškeré její utrpení má svou příčinu v tomto odloučení. Tomu se říká maya, neboli „to, co neexistuje“. Myslet si, že utrpení přichází z nĕčeho jiného než z odloučení od Krsny, znamená podléhat iluzi. Když tedy čistý oddaný vidí živé bytosti trpící v tomto svĕtĕ, správnĕ cítí, že ostatní trpí odloučením od Krsny stejnĕ jako on. Rozdíl je v tom, že čistý oddaný je schopen správnĕ určit příčinu svého zlomeného srdce, kdežto podmínĕná duše zmatená mayou svůj vĕčný vztah s Krsnou a neomezenou bolest pocházející ze zanedbávání tohoto vztahu nechápe.

Srila Jiva Gosvami citoval následující verše, které líčí extatické pocity tĕch nevznešenĕjších oddaných Pána. V desátém zpĕvu Srimad-Bhagavatamu (10.35.9) promlouvají vrajské bohynĕ takto:

vana-latas tarava atmani visnum
vyañjayantya iva puspa-phaladhyah
pranata-bhara-vitapa madhu-dharah
prema-hrsta-tanavo vavrsuh sma

„Zdálo se, že rostliny a stromy v lese s vĕtvemi ohnutými tíhou kvĕtů a ovoce ve svých srdcích projevily Pána Visnua. Na svých tĕlech projevovaly erupce extatické lásky v podobĕ proudů vytékajícího medu.“ Jinde v desátém zpĕvu (Bhag. 10.21.15) je řečeno:

nadyas tada tad upadharya mukunda-gitam
avarta-laksita-mano-bhava-bhagna-vegah
aliṅgana-sthagitam urmi-bhujair murarer
grhnanti pada-yugalam kamalopaharah

„Po zaslechnutí písnĕ flétny Pána Mukundy zastavily řeky svůj tok, i když podle přítomnosti vírů bylo možné vnímat jejich mysl. Řeky potom pažemi svých vln a pomocí lotosových kvĕtů uchopily Murariho lotosové nohy a tak byl chycen v jejich objetí.“ V poslední kapitole desátého zpĕvu (10.90.15) se královny ze Dvaraky modlí takto:

kurari vilapasi tvam vita-nidra na sese
svapiti jagati ratryam isvaro gupta-bodhah
vayam iva sakhi kaccid gadha-nirviddha-ceta
nalina-nayana-hasodara-lileksitena

„Drahý kurari, je pozdĕ v noci a všichni spí. Na celém svĕtĕ je nyní ticho a klid. Spí i Nejvyšší Osobnost Božství, i když Jeho poznání není za žádných okolností narušeno. Proč tedy nespíš ty? Proč takto celou noc naříkáš? Jsi snad drahý příteli také přitahován lotosovýma očima Nejvyšší Osobnosti Božství a Jeho sladkými úsmĕvy a poutavými slovy tak jako my? Působí ti také tyto činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství bolest v srdci tak jako nám?“ Srila Visvanatha Cakravarti Thakura dává jako příklad uttama-adhikariho matku Yasodu, protože bĕhem Pánovy Vrndavana lily v Krsnových ústech vidĕla všechny živé bytosti.

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura ve svém komentáři také poukazuje: atra pasyed iti tatha darsana-yogyataiva vivaksita, na tu tatha darsanasya sarva-kalikata. „V tomto verši slovo pasyet neboli ,musí vidĕt̀ neznamená, že v každém okamžiku vidí podobu Krsny. Spíše to znamená, že dosáhl vznešené úrovnĕ oddané služby na které je hoden či schopen vidĕt Krsnovu podobu.“ Pokud by mĕli být za uttama-adhikari považováni pouze ti, kdo Krsnovu podobu vidí neustále, potom by jimi nemohli být Narada, Vyasa a Sukadeva, protože oni Krsnu neustále všude okolo nevidí. Narada, Vyasa a Sukadeva samozřejmĕ za oddané na nejvyšší úrovni čisté oddané služby považováni jsou, a proto tou skutečnou kvalifikací je tad-didrksadhikya, velmi silná touha Pána vidĕt. Výrok Bhagavad-gity, že oddaný by mĕl vidĕt Krsnu všude (yo mam pasyati sarvatra), lze tedy chápat na příkladu chtivého muže, který si přestavuje, že svĕt je plný krásných žen. Mĕli bychom proto vyvinout takovou transcendentální touhu vidĕt Pána, že v celém vesmíru nebudeme vnímat nic jiného než Krsna a Jeho energii. Vasudevah sarvam iti. V korespondenci Srily Prabhupady s profesorem J. F. Staalem z Kalifornské univerzity z roku 1969 Srila Prabhupada tvrdí, že všichni jeho žáci, kteří přísnĕ následují intenzívní program rozvoje vĕdomí Krsny, jsou ve skutečnosti sudurlabha-mahatmové, kteří vidí vasudevah sarvam. Jinými slovy, pokud je tedy nĕkdo neustále zamĕstnán rozvojem vĕdomí Krsny se silnou touhou potĕšit Pána a jednoho dne získat Jeho společnost, je třeba vĕdĕt, že v jeho životĕ není nic jiného než Krsna. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura nás ale varuje, že pouhé teoretické či akademické pochopení toho, že Krsna je vším, z nás nedĕlá prvotřídní oddané. Musíme skutečnĕ rozvinout lásku ke Krsnovi. Z toho můžeme prakticky pochopit, že každý, kdo s nadšením přijme program rozvoje vĕdomí Krsny a dychtivĕ se podílí na kazatelských činnostech Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Krsny, jedná na úrovni madhyama-adhikariho. Když je takový oddaný přemožen touhou sloužit Krsnovi a sdružovat se s Ním do té míry, že už jej nepřitahuje nic jiného ve vesmíru, mĕl by být znám jako uttama-adhikari vaisnava, jak uvádí tento verš.