VÝZNAM: Podle Srily Sridhara Svamiho je postavení uttama-adhikariho neboli prvotřídního oddaného Pána tak úctyhodné, že dalších osm veršů popisuje jeho další vlastnosti. Musí nám být jasné, že dokud nepřijdeme do styku s lotosovýma nohama Pánova čistého odaného, bude nesmírnĕ tĕžké pochopit cestu osvobození z hmotné iluze. V pátém verši Sri Upadesamrty Srila Rupa Gosvami uvedl: susrusaya bhajana-vijñam ananyam anya-nindadi-sunya-hrdam ipsita-saṅga-labdhya: „Je třeba se sdružovat s čistým oddaným pokročilým v neochvĕjné oddané službĕ, jehož srdce je zcela zbaveno touhy kritizovat druhé, a vĕrnĕ mu sloužit.“ Srila Prabhupada to komentuje takto: „Srila Rupa Gosvami v tomto verši nabádá oddaného, aby byl inteligentní a rozlišoval mezi kanistha-adhikarim, madhyama-adhikarim a uttama-adhikarim. Vaisnava-začátečník i vaisnava na střední úrovni sice mohou přijímat žáky, ale tito žáci musí být na stejné úrovni a je třeba vĕdĕt, že pod tímto nedostatečným vedením nebudou moci úspĕšnĕ pokračovat ke konečnému cíli života. Žák si proto musí dávat dobrý pozor na to, aby za svého duchovního učitele přijal uttama-adhikariho.“ Z tohoto důvodu budou nyní uvedeny další znaky, aby podmínĕná duše, která se chce vrátit domů, zpátky k Bohu, mohla správnĕ rozpoznat pravého duchovního mistra.

Podle Srily Sridhara Svamiho a Srily Jivy Gosvamiho je společnost čistého oddaného Pána tak důležitá, že je nyní, po definici různých úrovní oddané služby, přidáno osm dalších veršů týkajících se vlastností čistého oddaného, aby se v tomto ohledu studenti Srimad-Bhagavatamu nedopustili chyby. Také Arjuna se ve druhé kapitole Bhagavad-gity ptá Krsny na příznaky toho, kdo si je zcela vĕdom Krsny a Krsna obšírnĕ vysvĕtlil příznaky prajña pratisthity neboli osoby neochvĕjné ve vĕdomí Krsny.

Specifickou vlastností zmínĕnou v tomto verši je visnor mayam idam pasyan: oddaný by mĕl vidĕt celý hmotný vesmír jako výtvor Pánovy klamné energie. Nepřipadá v úvahu, abychom truchlili nebo se radovali z nĕčeho, co je vlastnictvím Nejvyšší Osobnosti Božství. V tomto svĕtĕ človĕk obvykle naříká, když ztratí nĕco vytouženého, a raduje se, když objekt svého přání získá. Čistý oddaný však žádnou osobní touhu nemá (krsna-bhakta niskama  —  ataeva ̀santa'), proto jakýkoliv zisk nebo ztráta nepřipadají v úvahu. Pán říká v Bhagavad-gita (18.54):

brahma-bhutah prasannatma
na socati na kaṅksati
samah sarvesu bhutesu
mad-bhaktim labhate param

„Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitĕ dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je naklonĕn všem živým bytostem stejnĕ. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mnĕ.“ Také Pán Siva řekl své ženĕ Parvati, když opĕvoval povahu krále Citraketua:

narayana-parah sarve
na kutascana bibhyati
svargapavarga-narakesv
api tulyartha-darsinah

„Oddaní, kteří jsou zamĕstnaní výhradnĕ oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, Narayanovi, se nikdy nebojí žádných životních podmínek. Nebeské planety, osvobození a pekelné planety pro nĕ znamenají jedno a totéž, neboť je zajímá pouze služba Pánu.“ (Bhag. 6.17.28)

Tento stav naprostého uspokojení v oddané službĕ Krsnovi není žádný mentální výmysl dosažený umĕlou meditací, ale výsledek zkušenosti s vyšší povahou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je zdrojem transcendentální blaženosti. V Bhagavad-gitĕ (2.59) je uvedeno: rasa-varjam raso 'py asya param drstva nivartate. Když se impersonalisté a voidisté snaží umĕle ze své mysli vytĕsnit hmotné vĕci, podstupují ve svých meditacích velké tĕžkosti a utrpení.

kleso 'dhikataras tesam
avyaktasakta-cetasam
avyakta hi gatir duhkham
dehavadbhir avapyate

(Bg. 12.5)

Podle Pána Krsny lze neosobního osvobození dosáhnout pouze s velkým nepohodlím a utrpením, protože každá živá bytost je jako nedílná část Nejvyšší Osoby, Krsny, také vĕčnĕ osobou. Představa zavržení vlastní identity je reakcí na velké zklamání způsobené hmotným egoismem. To není pozitivní cesta. Pokud nĕkdo trpí nesnesitelnou bolestí ruky, může souhlasit s amputací ruky, ale skutečným řešením je odstranit infekci, aby se mohla zdravá ruka stát zdrojem radosti. Podobnĕ je zdrojem neomezené radosti i ego neboli pojetí „já jsem,“ když víme, co jsme – služebníci Krsny. Neosobní meditace je suchá a strastiplná. Čistý oddaný realizuje, že je vĕčnou osobou, nedílnou částí Nejvyšší Osoby, Pána Krsny, a že má jako syn Boha výsadu účastnit se extatických vĕčných zábav Nejvyššího Pána, milovat Krsnu a vĕčnĕ si s Ním hrát. Pro tohoto oddaného je bledá hmotná příroda, která je pouhým zvráceným odrazem duchovního svĕta, naprosto nezajímavá. Ten, kdo je zcela připoután ke Krsnovi a nezajímá se o hmotné projevy mayi, proto může být považován za bhagavatottamu, čistého oddaného Pána, jak bylo popsáno v předchozím verši (bhaktih paresanubhavo viraktir anyatra ca).

Srila Madhvacarya řekl, visnor mayam visnv-icchadhinam: „Slova visnor mayam v tomto verši naznačují, že klamná energie zůstává vždy závislá na vůli Pána Visnua.“ Také Brahma-samhita (5.44) říká: srsti-sthiti-pralaya-sadhana-saktir eka chayeva yasya bhuvanani bibharti durga. Maya je jako stín Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a slouží Mu při tvoření, udržování a ničení tohoto svĕta. Klamná energie Pána nemá nezávislou moc, ale mate živé bytosti podle Pánovy touhy tak jako se stín nemůže pohybovat nezávisle, ale následuje podstatu, která jej vrhá. Jedním z Krsnových majestátů je svrchovaná odpoutanost; když na Nĕho chce živá bytost zapomenout, Krsna okamžitĕ použije svou klamnou energii, aby pošetilost živé bytosti umožnil.

Podle Srily Jivy Gosvamiho slova grhitvapindriyair arthan naznačují, že se čistý oddaný Pána nesnaží jednání v tomto svĕtĕ ukončit; naopak své smysly používá ve službĕ Pánovi smyslů, Hrsikesovi. Hrsikena hrsikesa-sevanam bhaktir ucyate. Srila Rupa Gosvami řekl, že odříkání toho, kdo se zříká hmotných vĕcí příznivých pro oddanou službu Krsnovi, protože je považuje za hmotné a tedy za překážku na cestĕ duchovního pokroku, je pouze phalgu-vairagya neboli nezralé a nedokonalé. Naopak ten, kdo všechny hmotné vĕci přijímá pro službu Krsnovi bez jakékoliv osobní touhy po uspokojení smyslů, je opravdu odříkavý (yuktam vairagyam ucyate).

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura v komentáři k tomuto verši varuje, že ten, kdo projevuje závist vůči kterékoliv ze tří úrovní oddaných – uttama-adhikarimu, madhyama-adhikarimu nebo kanistha-adhikarimu – poklesne na úroveň impersonalismu a ztratí veškerou schopnost prospĕt druhým či sobĕ. Ti, kdo se snaží pokročit v rozvoji vĕdomí Krsny, by proto svoji transcendentální zkušenost nemĕli ohrožovat zbytečným kritizováním ostatních vaisnavů. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura říká, že ten, kdo se zříká hmotných vĕcí příznivých pro službu Pánu (phalgu-vairagya), riskuje, že bude znečištĕn neosobní filozofií. Pokud se však přidrží zásady yukta-vairagya, zamĕstnat vše pro Krsnu bez osobní touhy, může zůstat uchránĕn nebezpečí hmotného smyslového požitku a postupnĕ dospĕt na úroveň maha-bhagavaty, která je popsána v tomto verši.