VÝZNAM: Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura v této souvislosti říká, že toho, kdo zamĕstnává všechny smyslové činnosti svého tĕla, mysl, slova, inteligenci, ego a vĕdomí ve službĕ Nejvyššímu Pánu, nelze stavĕt na stejnou úroveň s karmim, který pracuje pro svůj vlastní smyslový požitek. I když ten, kdo obĕtuje plody všech svých činností Pánu, může stále vypadat jako podmínĕná duše, již se ho nedotýkají nesčetná utrpení, jež vznikají jako následky materialistického jednání.

Kvůli nepřátelství vůči Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a Jeho všemohoucí autoritĕ provádí podmínĕná živá bytost činnosti protivící se nařízení Pána. Seberealizované duše přesto nadále konají všemožné činnosti v tomto svĕtĕ při plnĕní mise Nejvyššího Pána. Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura následují ti karmi, kteří jsou dostatečnĕ zbožní, příklad seberealizovaných duší tak, že se snaží nabízet plody své práce u lotosových nohou Pána. Ačkoliv to se počítá za karma-misra bhakti neboli oddanou službu smíšenou s touhou jednat pro plody svého konání, tato smíšená oddaná služba se postupnĕ promĕní v čistou. S tím, jak se zbožní karmi krok za krokem zbavují klamné filozofie o tom, jak si „užívat svých tĕžce vydĕlaných prostředků“, je čistá oddaná služba odmĕňuje úplným štĕstím.

Srila Sridhara Svami komentuje: atmana cittenahaṅkarena va anusrto yah svabhavas tasmat – i když človĕk může stále ještĕ být pod vlivem tĕlesného pojetí života, mĕl by obĕtovat plody svého konání Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kdo mají nerozvinuté, materialistické pochopení Nejvyššího Pána, si myslí, že Pán je přítomný jen v chrámu či kostele. V místĕ uctívání Mu nĕco obĕtují, ale v rámci svých bĕžných činností si na všechno dĕlají nárok sami, neboť si nemyslí, že Bůh je přítomný všude a v každém. Máme praktické zkušenosti s mnoha takzvanĕ zbožnými lidmi, kterých se velmi dotklo, že se jejich dĕti snaží stát služebníky Nejvyššího Pána. Říkají si: „Bůh by mĕl být spokojený s každým málem, které Mu dávám, ale moje rodina a bĕžný život je moje vĕc a pod mojí kontrolou.“ Vnímat cokoliv jako oddĕlené od Nejvyššího Pána nebo od Jeho vlastnictví se nazývá maya neboli iluze. Srila Sridhara Svami cituje: na kevalam vidhitah krtam eveti niyamah; svabhavanusari laukikam api – „Pokyn, že človĕk má sloužit Nejvyššímu Pánu, se netýká jen předepsaných náboženských systémů, obřadů a pravidel; znamená to, že všechny činnosti, které dĕlá na tomto svĕtĕ podle své osobní povahy, by mĕl vĕnovat Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Slova karoti yad yat sakalam parasmai narayanayeti samarpayet tat v této sloce jsou velmi důležitá. Podobnou sloku najdeme v Bhagavad-gitĕ (9.27):

yat karosi yad asnasi
yaj juhosi dadasi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kurusva mad-arpanam

„Ó synu Kunti, vše co dĕláš, vše co jíš, vše co obĕtuješ a rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dĕlej jako obĕť Mnĕ.“ Je možné vznést námitku: Naše bĕžné činnosti jsou provádĕny hmotným tĕlem a hmotnou myslí, nikoliv duší – jak by tedy bylo možné tyto činnosti nabízet Nejvyššímu Pánu, který je vůči hmotnému svĕtu zcela transcendentální? Jak by takové činnosti mohly být pokládány za duchovní? Jako odpovĕď na to je uvedeno ve Visnu Puranĕ (3.8.8):

varnasramacara-vata
purusena parah puman
visnur aradhyate pantha
nanyat tat-tosa-karanam

Ten, kdo chce uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Visnua, musí přijmout systém varnasrama-dharmy a uctívat Pána konáním svých předepsaných povinností. V Bhagavad-gitĕ (4.13) si Nejvyšší Pán sám připisuje zásluhy za zavedení systému varnasrama-dharmy: catur-varnyam maya srstam guna-karma-vibhagasah. Když tedy človĕk obĕtuje svoji práci v rámci systému varnasrama-dharmy Nejvyššímu Pánu, jeho práce je brána jako oddaná služba. Každý může podle své svabhavy neboli povahy pracovat jako intelektuál či knĕz, úředník či voják, jako zemĕdĕlec či obchodník, nebo jako dĕlník či řemeslník. Při práci by mĕl každý meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství a myslet si: yat sakalam parasmai narayanaya: „Pracuji pro Nejvyššího Pána. Ať má práce přinese jakýkoli výsledek, přijmu holé minimum pro svou osobní potřebu a zbytek vĕnuji na oslavování Pána Narayana.“

Srila Jiva Gosvami podotýká: kaminam tu sarvathaiva na duskarmarpanam – Nejvyšší Osobnosti Božství nelze nabízet duskarmu neboli hříšné, špatné činnosti. Čtyřmi pilíři hříšného života je nedovolený sex, jedení masa, hazardování a požívání omamných látek. Tyto činnosti jsou jako obĕti Nejvyšší Osobnosti Božství nepřijatelné. Je možné uvést příklad, že ve svobodné společnosti si každý může vybrat své zamĕstnání, ale ani demokratická vláda nedovolí občanům volit si povolání zlodĕje či vraha. Stejnĕ tak se každému umožňuje jednat způsobem odpovídajícím jeho povaze v rámci varnasramského systému podle Božích zákonů, ale zakazuje se zločinný život v podobĕ hříšných činností porušujících Boží zákony.

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura uvádí pĕkný popis toho, jak by mĕl človĕk obĕtovat své bĕžné činnosti Nejvyššímu Pánu. Říká, že obyčejný požitkář začíná svůj den tak, že se ráno vyprázdní, vypláchne si ústa, vyčistí zuby, umyje se a pak se sejde se svými přáteli a členy rodiny, aby s nimi probral, co budou ten den dĕlat. Bĕhem dne se tak vĕnuje mnoha různým činnostem a to vše dĕlá pro svůj osobní hmotný požitek. Na druhou stranu karmi, který jedná podle pokynů karma-kandské části Véd, koná stejné činnosti pro potĕšení polobohů a svých předků. Oddaný Nejvyššího Pána Narayana by mĕl podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura podobnĕ konat všechny své každodenní činnosti pro potĕšení Nevyššího Pána. Tak se vše, co přes den dĕláme, stane bhakty-aṅgou neboli dodatečným aspektem naší oddané služby Krsnovi.

Mĕlo by být jasné, že dokud človĕk chápe svou totožnost podle svého postavení v systému varnasrama-dharmy a ne jako nedílná část Krsny, je stále na úrovni ahaṅkary neboli falešného ega, jelikož varnasramský systém je vytvořen podle kvalit přírody, které živá bytost nabyla prostřednictvím svého hmotného tĕla. Ācaryové však ve svých komentářích k této sloce zdůrazňují, že i falešné ego, pod jehož vlivem se človĕk prohlašuje za brahmanu, ksatriyu, vaisyu, sudru, sannyasiho, grhasthu a tak dále, má být obĕtováno Nejvyšší Osobnosti Božství.

Srila Jiva Gosvami uvádí, že když nĕkoho velmi přitahuje naslouchání a vyprávĕní o Nejvyšším Pánu, a nestačí mu jen obĕtovat Pánu plody své práce, dosáhl stádia zvaného svarupa-siddha bhakti neboli stádia, ve kterém je vidĕt již skutečná oddanost. Je možné uvést příklad, že každý řádný občan sice platí vládĕ danĕ, ale nemusí mít vládu nebo její vůdčí představitele rád. Podobnĕ může zbožná živá bytost chápat, že její jednání podléhá Božím zákonům, a proto v souladu s védskými pokyny nebo pokyny jiných písem nabízí prostřednictvím náboženských obřadů část svého majetku Nejvyššímu Pánu. Když ale tato zbožná osoba vyvine skutečnou zálibu ve vyprávĕní a naslouchání o osobních vlastnostech Pána a když se u ní takto viditelnĕ projeví láska, je zřejmé, že dospĕla do stádia zralosti. V této souvislosti Srila Jiva Gosvami cituje nĕkolik veršů, které velmi pĕknĕ ukazují rozvoj lásky k Bohu. Anena durvasana-duhkha-darsanena sa karuna-mayah karunam karotu – „Kéž mi milostivý Pán projeví svou milost tak, že mi ukáže, k jakému utrpení vedou hříšné touhy.“ Ya pritir avivekanam visayesv anapayini tvam anusmaratah sa me hrdayan napasarpatu – „Neinteligentní lidé nacházejí neochvĕjné zalíbení v objektech smyslového požitku. Kéž stejným způsobem neustále vzpomínám na Tebe, aby se z mého srdce nikdy nevytratilo stejné zalíbení vztažené k Tobĕ.“ (Visnu Purana 1.20.19) Yuvatinam yatha yuni yunam ca yuvatau yatha mano 'bhiramate tadvan mano me ramatam tvayi – „Tak jako mysl mladých dívek ráda rozjímá o mladém chlapci a mysl mladých chlapců se ráda zabývá mladou dívkou, kéž moje mysl nachází potĕšení v Tobĕ.“ Mama sukarmani duskarmani ca yad raga-samanyam, tad sarvato-bhavena bhagavad-visayam eva bhavatu – „Kéž je všechen zájem, který mám o zbožné či hříšné činnosti, z celého srdce nasmĕrován k Tobĕ.“