VÝZNAM: Podle Srily Sridhara Svamiho je v této sloce vysvĕtlené slovo añjah („snadno“) použité ve sloce předchozí. Říká: añjah-padenoktam su-karatvam vivrnoti – „Slovo añjah potvrzuje snadnost provádĕní bhakti-yogy, a to rozvádí tato sloka.“ V Bhagavad-gitĕ (9.2) Pán sám říká: pratyaksavagamam dharmyam susukham kartum avyayam – proces oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství je vĕčný a vykonává se velmi radostnĕ a přirozenĕ.“ Srila Prabhupada komentuje: „Proces oddané služby je velmi radostný (su-sukham). Proč? Oddaná služba sestává ze sravanam kirtanam visnoh – každý tedy může jednoduše naslouchat opĕvování slávy Pána nebo se zúčastnit filozofických přednášek zplnomocnĕných acaryů na téma transcendentálního poznání. Všichni se mohou učit už jen tím, že budou sedĕt a naslouchat, a pak mohou jíst zbytky jídla obĕtovaného Bohu, což jsou velmi chutné pokrmy. Oddaná služba je radostná v každém stavu. Je možné ji vykonávat i v té nejvĕtší chudobĕ. Pán říká: patram puspam phalam toyam – je připravený přijmout od oddaného cokoliv, co Mu nabídne. Může to být i obyčejný lístek, kvĕt, kousek ovoce nebo voda, které lze získat všude na svĕtĕ, a obĕtovat to může kdokoliv, bez ohledu na společenské postavení. Je-li obĕtovaná vĕc nabídnuta s láskou, Pán ji přijme. Historie zná mnoho příkladů. Z velkých mudrců, jako je Sanat-kumara, se stali velcí oddaní poté, co jen ucítili vůni lístků tulasi obĕtovaných lotosovým nohám Pána. Metoda oddané služby je tedy nesmírnĕ příznivá a může se praktikovat s radostnou náladou. Bůh přijímá pouze lásku, se kterou Mu je vše nabízeno.“

Podstatný bod, který je třeba na tomto místĕ pochopit, je, že když se živá bytost odevzdává Nejvyšší Osobnosti Božství, říká Pánu: „Můj milý Pane, i když jsem velmi hříšný a nekvalifikovaný a tak dlouho jsem se na Tebe snažil zapomenout, nyní přijímám útočištĕ u Tvých lotosových nohou. Odedneška jsem Tvůj. Všechno, co mám – své tĕlo, mysl, slova, rodinu, bohatství – teď kladu k Tvým lotosovým nohám. Nalož se mnou prosím, jak uznáš za vhodné.“ Nejvyšší Pán Krsna v Bhagavad-gitĕ opakovanĕ ujišťuje, že takovou odevzdanou živou bytost ochrání a osvobodí, že ji přivede zpátky domů, zpátky k Bohu, kde bude žít vĕčným životem v Pánovĕ království. Odevzdání se Pánu je tedy tak velkou a duchovnĕ mocnou kvalifikací, že i když odevzdaná duše v jiných aspektech zbožného života zaostává, Pán sám chrání její vznešené postavení. Při praktikování jiných metod, jako je například yoga, však může človĕk kdykoliv poklesnout, protože závisí jen na svém odhodlání a inteligenci a nevyhledává útočištĕ u Pána. Chrání ho totiž jen jeho vlastní chabá, omezená síla. Ve Srimad-Bhagavatamu (10.2.32) je proto řečeno: aruhya krcchrena param padam tatah patanty adho 'nadrta-yusmad-aṅghrayah – pokud se človĕk vzdá útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána a místo toho se snaží dĕlat pokrok v procesu yogy na základĕ vlastního odhodlání nebo se snaží rozvíjet poznání vlastními spekulativními schopnostmi, je jisté, že nakonec znovu poklesne na průmĕrnou hmotnou úroveň, neboť ho nechrání nic než jeho vlastní nespolehlivá síla. Vaisnavští acaryové proto ve svých komentářích k této sloce různými způsoby ilustrují mnohem vyšší postavení bhakti-yogy neboli čisté oddané služby. Sridhara Svami v této souvislosti uvádí: nimilya netre dhavann api iha esu bhagavata-dharmesu na skhalet. nimilanam namajñanam, yathahuh  ——  ̀sruti-smrti ubhe netre vipranam parikirtite  /  ekena vikalah kano dvabhyam andhah prakirtitah' iti. „Oddaný na této cestĕ bhagavata-dharmy neklopýtne, ani když bude utíkat se zavřenýma očima. ,Mít zavřené očì znamená být nevĕdomý (co se týče standardních védských textů). Je řečeno: ,Písma sruti a smrti představují dvĕ oči brahmanů. Pokud brahmana nezná jeden druh, je napůl slepý, a nezná-li ani jeden, je považován za úplnĕ slepého.̀“

V Bhagavad-gitĕ (10.10 – 11) Pán jasnĕ prohlašuje, že i když oddaný postrádá védské poznání nebo nezná vaisnavskou literaturu, On sám ho osvítí z nitra jeho srdce, pokud Mu oddaný s láskou slouží. Srila Prabhupada dodává: „Když Pán Caitanya pobýval v Benáresu a šířil zpívání Hare Krsna, Hare Krsna, Krsna Krsna, Hare Hare  /  Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare, následovaly Ho tisíce lidí. Prakasananda Sarasvati, který byl v té dobĕ v Benáresu velmi vlivným učencem, se Pánu Caitanyovi vysmíval, že je sentimentalistou. Filozofové nĕkdy kritizují oddané, protože si myslí, že vĕtšina jich je v temnotĕ nevĕdomosti a že po filozofické stránce jsou naivnĕ sentimentální. To však není pravda. Je řada velmi vzdĕlaných učenců, kteří předložili filozofii oddanosti. Ale dokonce i když oddaný nedokáže využít jejich literatury nebo přítomnosti svého duchovního mistra, Krsna mu sám pomáhá v jeho srdci, je-li oddaný upřímný v oddané službĕ. Upřímnému oddanému, který jedná s vĕdomím Krsny, tedy nemůže chybĕt poznání. Jedinou kvalifikací je vykonávat oddanou službu s plným vĕdomím Krsny.“

Zároveň však tato výsada, kterou Pán dává, nemůže ospravedlnit neautorizované výmysly předkládané o procesu oddané služby ve jménu spontánní oddanosti. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura v této souvislosti prohlásil: bhagavat-prapty-artham prthaṅ-marga-karanam tv ati-dusanavaham eva – „Pokud si nĕkdo za účelem dosažení Nejvyššího Pána vytvoří vlastní cestu oddané služby, tato smyšlenka způsobí úplnou zkázu.“ Srila Visvanatha Cakravarti dále cituje:

sruti-smrti-puranadi-
pañcaratra-vidhim vina
aikantiki harer bhaktir
utpatayaiva kalpate

„Pokud se nĕčí takzvaná čistá oddanost Pánu Harimu neřídí usmĕrňujícími zásadami sruti, smrti, Puran a Pañcaratry, není to nic víc než jen zdroj rozruchu ve společnosti.“ Jinými slovy, i když nĕkdo není znalcem védské literatury, ale vĕnuje se láskyplné službĕ Pánu, má být považován za čistého oddaného; nicménĕ tato láskyplná oddanost nesmí být v rozporu s pokyny zjevených písem.

Skupiny jako prakrta-sahajiyové ignorují standardní usmĕrnĕní vaisnavské dharmy a holdují nedovoleným, nízkým činnostem, při kterých se ve jménu spontání oddanosti oblékají jako Radha a Krsna. Prohlašují, že se nemusejí odvolávat na standardní písma, protože tuto spontánní oddanost vyjevuje přímo Pán sám. Podobnĕ existují po celém svĕtĕ falešní vĕřící, kteří si vymýšlejí vlastní metody a tvrdí, že dostávají poznání od samotného Pána ve svých srdcích. Proto je velmi důležité pochopit, jak je řečeno zde, že spontánní zjevení od Pána v srdci nemá mĕnit vĕčný proces oddané služby Pánu, ale má poskytnout dodatečnou pomoc upřímnému oddanému, který nezná zjevená písma. Zjevená písma popisují vĕčný proces služby Pánu. Jelikož Pán je vĕčný a živá bytost je vĕčná, způsob projevování jejich láskyplného vztahu je také vĕčný. Pán nikdy nemĕní svou základní povahu a živá bytost také ne; proto není třeba mĕnit základní formu láskyplné služby Pánu. Pánovo mimořádné zjevení má poskytnout poznání dané v písmech jiným způsobem, ne ho vyvracet.

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura na druhou stranu uvádí, že pokud oddaný plní všechny základní zásady bhakti-yogy a dĕlá pokrok v oddané službĕ, pak by takový vaisnava nemĕl být kritizován za to, že zanedbává druhotné činnosti. Sri Srimad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada například založil v západních zemích stovky duchovních komunit za účelem rozvíjení vĕdomí Krsny. Oddaní v tĕchto komunitách se vzdávají všeho nedovoleného sexu, hazardování, požívání omamných látek a jedení masa a neustále se vĕnují službĕ Krsnovi. Tito následovníci Srily Prabhupady jsou schopní dĕlat úžasný duchovní pokrok a přivádĕt k procesu oddané služby tisíce dalších lidí. Ve skutečnosti všichni vĕrní členové ISKCONu, kteří dodržují standardní usmĕrňující pravidla, zůstávají prostí znečištĕní hmotou a dĕlají viditelný pokrok na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu. Není však možné, aby následovali všechny podrobnosti systému varnasrama-dharmy. Mnoho západních oddaných stĕží dokáže správnĕ vyslovovat sanskrtská slova a neumí dost dobře provádĕt složité obĕti založené na recitaci manter a nabízení obĕtin. Jelikož ale plní všechny základní zásady bhakti-yogy, neboť se zříkají hmotného smyslového požitku a neustále se vĕnují láskyplné službĕ Krsnovi, jejich postavení je zajištĕné v tomto i příštím životĕ.

Vidĕli jsme mnoho intelektuálních znalců sanskrtu a zkušených odborníků na podrobnosti védských obĕtí, kteří stĕží dokáží následovat základní principy lidského života, to znamená vyhýbat se nedovolenému sexu, nejíst maso, nehazardovat a nepožívat omamné látky. Obvykle je vidĕt, že tito vynikající učenci a konatelé rituálů jsou připoutaní k materialistickému pojetí života a mají rádi mentální spekulaci. Přestože v Bhagavad-gitĕ Pán sám dává dokonalé poznání pro všechny časy, tito takzvaní učenci si o sobĕ myslí, že jsou inteligentnĕjší než On a spekulují o významu védské literatury. Tato spekulace nepochybnĕ znamená poklesnutí z úrovnĕ dokonalého duchovního života, a co teprve říci o materialistických plodonosných činnostech, které jsou iluzorní v každém smyslu tohoto slova. Transcendentální oddaní dokáží zůstávat neznečištĕní plodonosným jednáním a mentální spekulací, a to je podstatou významu této sloky.

Srila Visvanatha Cakravarti Thakura upozorňuje, že slova yan asthaya vyjadřují, že vznešené postavení vaisnavy nelze nikdy přisuzovat tomu, kdo nedodržuje základní usmĕrňující pravidla bhakti-yogy. Nemůže se týkat ani toho, kdo nĕkdy slouží Krsnovi a nĕkdy klamné energii, mayi, prostřednictvím mentální spekulace nebo plodonosných činností. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura shrnuje: „Ve všech jiných dharmách, než je bhagavata-dharma, je třeba brát v úvahu způsobilost podmínĕné duše. Duši odevzdanou Pánu však nikdy nezaskočí chyba, i když může být ve všech jiných ohledech nekvalifikovaná. Nikdy neklopýtne a nikdy neupadne. I když putuje po svĕtĕ, jak se jí zlíbí, díky svému neochvĕjnému uctívání se neustále nachází na příznivém místĕ. Tato jedinečná síla bhagavata-dharmy se nevyskytuje v žádných jiných dharmách svĕta. Odevzdaného jedince, který přijal útočištĕ u bhagavata-dharmy, nelze srovnávat s osobou praktikující jakoukoliv jinou dharmu.“