ye vai bhagavatā proktā

upāyā hy ātma-labdhaye

añjaḥ puḿsām aviduṣāḿ

viddhi bhāgavatān hi tān

ye — které; vai — vskutku; bhagavatā — Nejvyšší Osobností Božství; proktaḥ — řečené; upāyāḥ — prostředky; hi — jistĕ; ātma-labdhaye — pro realizaci Nejvyšší Duše; añjaḥ — snadno; puṁsām — osobami; aviduṣām — ménĕ inteligentními; viddhi — vĕz; bhāgavatān — že jsou bhāgavata-dharma; hi — jistĕ; tān — tyto.


Text

Dokonce i nevĕdomé živé bytosti mohou velmi snadno poznat Nejvyššího Pána, pokud přijmou ty prostředky, které Pán sám předepsal. Metoda, kterou Pán doporučuje, je známá jako bhagavata-dharma neboli oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství.

Purport

VÝZNAM: Existuje mnoho védských písem, jako například Manu-samhita, které uvádĕjí standardní pokyny, jak pokojnĕ spravovat lidskou společnost. Toto védské poznání se zakládá na systému varnasramaa, který vĕdecky dĕlí lidskou společnost na čtyři třídy podle zamĕstnání a také čtyři duchovní stavy. Podle Srily Sridhara Svamiho se však poznání, které může človĕka přivést do přímého styku s Nejvyšší Osobností Božství, nazývá ati-rahasyam neboli „nejdůvĕrnĕjší poznání“ (ati-rahasyatvat sva-mukhenaiva bhagavatavidusam api pumsam añjah sukhenaivatma-labdhaye).

Bhagavata-dharma je tak důvĕrná, že ji představuje samotný Pán. Podstata bhagavata-dharmy je podána v Bhagavad-gitĕ, kde Krsna osobnĕ dává pokyny Arjunovi. V jedenáctém zpĕvu Srimad-Bhagavatamu však dá Uddhavovi pokyny, které dokonce ještĕ překonají učení vyložené Arjunovi v Bhagavad-gitĕ. Srila Prabhupada k tomu poznamenal: „Pán již pronesl Bhagavad-gitu na Kuruovském bitevním poli, aby povzbudil Arjunu k boji, a přesto pro doplnĕní tohoto transcendentálního poznání poučil Uddhavu. Chtĕl, aby Uddhava splnil Jeho poslání a rozšířil poznání, které nevyslovil ani v Bhagavad-gitĕ.“ (Bhag. 3.4.32 význam) Rovnĕž poznání, které zde předloží devĕt Yogendrů, je chápáno nikoliv jako jejich vlastní výmysl, nýbrž je to autorizované poznání, jež původnĕ sdĕlil samotný Pán.

Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho živé bytosti bĕhem svého putování v kolobĕhu rození a umírání ztrácejí veškeré stopy Osobnosti Božství. Když ale slyší vĕčnĕ příznivá sdĕlení, která Nejvyšší Pán vyslovil pro jejich dobro, a když pochopí svou vĕčnou totožnost duchovní duše, pak se realizovaná zkušenost, že jsou vĕční služebníci Krsny, stává základem bhagavata-dharmy. Duše ve svých zážitcích jako čistý vaisnava neboli služebník Boha neuvažuje, zda se od Boha liší nebo je s Ním totožná, ani neprojevuje zájem o království hmotného smyslového požitku. Čistý oddaný pouze vnímá svou osobní oddanou službu Nejvyššímu Pánu a vidí se jako individuální nedílnou část konečného útočištĕ. Zakouší, že jeho osoba je provazy láskyplné oddanosti připoutána k tomuto útočišti v jedné z Jeho přímých osobních expanzí. V tomto dokonalém stavu vĕdomí oddaný dokáže vnímat všudypřítomné rozmanité podoby Absolutní Pravdy.