śrī-kavir uvāca
manye 'kutaścid-bhayam acyutasya
pādāmbujopāsanam atra nityam
udvigna-buddher asad-ātma-bhāvād
viśvātmanā yatra nivartate bhīḥ
śrī-kaviḥ uvāca — Śrī Kavi řekl; manye — považuji; akutaścit-bhayam — nebojácnost; acyutasya — neklesajícího Pána; pāda-ambuja — lotosových nohou; upāsanam — uctívání; atra — v tomto svĕtĕ; nityam — neustále; udvigna-buddheḥ — toho, kdo má rozrušenou inteligenci; asat — to, co je pouze dočasné; ātma-bhāvāt — kvůli považování za vlastní já; viśva-ātmanā — důkladnĕ; yatra — v čem (ve službĕ Pánu); nivartate — končí; bhīḥ — strach.
Sri Kavi said: Myslím si, že ten, jehož inteligence je neustále rozrušená, protože se mylnĕ ztotožňuje s dočasným hmotným svĕtem, se může skutečnĕ osvobodit od strachu jedinĕ uctíváním lotosových nohou Nejvyššího Pána, jenž nikdy neklesá. Tato oddaná služba ukončuje veškerý strach.
VÝZNAM: Podle mínĕní Srily Sridhara Svamiho slovo asad-atma-bhavat v této sloce vyjadřuje, že živá bytost je neustále rozrušená strachem, protože ztotožňuje své vĕčné vlastní já s dočasným hmotným tĕlem a tím, co se ho týká. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura podobnĕ prohlásil: bhakti-pratikula-deha-gehadisv asaktim. Kvůli poutům, které človĕk má ke svému dočasnému tĕlu a takzvanému domovu, rodinĕ, přátelům a tak dále, je jeho inteligence stále rozrušená obavami a není schopný ocenit či praktikovat čistou oddanou službu Nejvyššímu Pánu. Takzvané náboženské činnosti vykonávané s tĕlesným pojetím života vždy doprovází strach a úzkost ohlednĕ konečného výsledku. Čistá oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství však zbavuje človĕka strachu a úzkosti, protože probíhá na úrovni Vaikunthy, na duchovní úrovni, kde strach a úzkost neexistují. Podle Srily Jivy Gosvamiho je proces bhakti-yogy tak mocný, že už ve stádiu sadhana-bhakti, kdy začátečník praktikuje oddanou službu podle usmĕrňujících pravidel, lze milostí Pána přímo pocítit stav beze strachu. S přibývající zralostí v oddané službĕ se Pán oddanému vyjeví, a všechen strach je trvale odstranĕn.
Každá živá bytost má přirozený sklon sloužit Bohu, ale kvůli mylnému ztotožňování se s dočasným tĕlem ztrácí styk s tímto čistým, vĕčným sklonem, a místo toho vyvíjí nepříznivou připoutanost k dočasnému smyslovému požitku, který skýtá tĕlo, domov, rodina a tak dále. Výsledkem této nemístné připoutanosti je trvalé strádání, které lze odstranit jedinĕ oddanou službou Nejvyššímu Pánu.
Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati v této souvislosti cituje následující sloku:
tavad bhayam dravina-deha-suhrn-nimittam
sokah sprha paribhavo vipulas ca lobhah
tavan mamety asad-avagraha arti-mulam
yavan na te 'ṅghrim abhayam pravrnita lokah
„Ó můj Pane, lidé svĕta jsou zatíženi mnoha druhy hmotné úzkosti a mají neustále strach. Stále se snaží ochránit majetek, tĕlo a přátele, jsou plni nářku, nežádoucích tužeb a stále pokoření. Z lakoty zakládají své činnosti na dočasných představách, že „toto je moje“. Dokud nepřijmou útočištĕ u Tvých lotosových nohou, které poskytují bezpečí, budou stále plni tĕchto úzkostí.“ (Bhag. 3.9.6)
