VÝZNAM: Podle Srily Sridhara Svamiho je možné vznést námitku, že není nutné uctívat Nejvyššího Pána, protože strach je způsoben nevĕdomostí a lze jej proto odstranit poznáním. Živá bytost se mylnĕ ztotožňuje se svým hmotným tĕlem, rodinou, společností a tak dále, a jediné co musí udĕlat, je tohoto mylného ztotožňování zanechat. Co potom maya zmůže?

Srila Sridhara Svami na tento argument odpovídá citací následujícího verše z Bhagavad-gity (7.14):

daivi hy esa guna-mayi
mama maya duratyaya
mam eva ye prapadyante
mayam etam taranti te

„Tuto Mou božskou energii, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, je tĕžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdali, ji snadno překročí.“ Živá bytost zvaná jiva-tattva je jednou z energií Nejvyššího Pána, ale její přirozené postavení je tata-stha, neboli okrajové. A protože jsou živé bytosti nesmírnĕ malé, závisí vĕčnĕ na nejvyšší živé bytosti Krsnovi. To je ve védské literatuře potvrzeno takto: nityo nityanam cetanas cetananam eko bahunam yo vidadhati kaman. „Mezi všemi vĕčnĕ vĕdomými bytostmi je jedna svrchovaná vĕčná živá bytost, která zaopatřuje potřeby nespočetného množství ostatních živých bytostí.“ (Katha Upanisad 2.1.12) Krsnadasa Kaviraja napsal, ekale isvara krsna, ara saba bhrtya: „Krsna je jediným nezávislým vládcem; všechny ostatní živé bytosti závisí na Nĕm.“ (Cc. Ādi 5.142) Tak jako je prst nedílnou částí tĕla a musí mu proto neustále sloužit, máme i my, nedílné části Krsny (mamaivamso jiva-loke jiva-bhutah sanatanah), vĕčnou povinnost (sanatana-dharma) konat ryzí službu Pánu.

Pánova energie, která nás osvítí ve službĕ Pánu, se nazývá cit-sakti. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura to komentuje tak, že když živá bytost rozvine ducha nezávislosti, je nucena přijít do tohoto hmotného svĕta, kde se dostává do různých druhů malicherného a nežádoucího chování, kterým si vytváří strach. Pánova klamná energie bahiraṅga-sakti zakryje veškeré příznaky cit-sakti a vnucuje živé bytosti za její hrubý hříšný požitek jedno hmotné tĕlo za druhým. Dalším trestem pro živou bytost, která se vzdala svého láskyplného vztahu s Krsnou, je ztráta schopnosti vnímat vĕčnou a blaženou podobu Nejvyššího Pána, který je jejím skutečným útočištĕm. Začne lpĕt na mnoha dočasných, fantasmagorických podobách, jako je její vlastní tĕlo, tĕla rodinných členů a přátel, na svém národĕ, mĕstĕ s jeho budovami a auty a mnoha druzích pomíjivých hmotných scenérií. Ve stavu této hluboké nevĕdomosti ji ani nenapadne myšlenka na návrat ke své původní totožnosti.

V Bhagavad-gitĕ je řečeno, že pod vlivem zákonů Boha jsou tyto tři kvality v neustálém konfliktu. Na mnoha místech v Bhagavatamu je tento konflikt popsán jako guna-vyatikaram. Když je živá bytost zmatena vzájemným působením kvalit hmotné přírody, dochází k závĕru, že vše je relativní a že Bůh a uctívání Boha jsou pouze vedlejší produkty relativního a protichůdného působení kvalit hmotné přírody. Živá bytost poté ve jménu antropologického, sociologického nebo psychologického náhledu padá hloubĕji a hloubĕji do temnoty materialistické nevĕdomosti a oddává se svĕtské zbožnosti, ekonomickému rozvoji, smyslovému požitku a spekulování, při kterém dochází k závĕru, že Absolutní postrádá různorodost a osobnost, což jsou podle ní výsledky vzájemného působení kvalit přírody.

Klamná energie Nejvyššího Pána je duratyaya; bez Krsnovy přímé milosti jí není možné uniknout (mam eva ye prapadyante mayam etam taranti te). Příkladem může být slunce zakryté mraky. Žádný lidský přístroj nedokáže mraky z oblohy odstranit, ale slunce, které mraky vytvořilo, může tento pokryv okamžitĕ odpařit a zjevit se. Podobné je to s námi. Když nás pokryje Pánova klamná energie, tak se ztotožňujeme s naším dočasným hmotným tĕlem a jsme neustále plni strachu a úzkosti. Pokud se však odevzdáme samotnému Pánovi, může nás této iluze okamžitĕ zbavit. Tento hmotný svĕt je padam padam yad vipadam; na každém kroku hrozí nebezpečí. Jakmile však živá bytost pochopí, že není toto hmotné tĕlo, ale vĕčný služebník Boha, strach zmizí. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura říká atra bhaktaih samsara-bandhan na bhetavyam sa hi bhaktau pravartamanasya svata evapayati: „V této bhagavata-dharmĕ se oddaní pout hmotné existence obávat nemusí, protože od toho, kdo je zamĕstnán oddanou službou, strach sám odejde.“

Důležité je také objasnit skutečnost, že strach, bhayam, nelze definitivnĕ odstranit pouhou neosobní seberealizací vyjádřenou slovy aham brahmasmi, „jsem duše“. Ve Srimad-Bhagavatamu (1.5.12) říká Narada Muni Vyasadevovi, naiskarmyam apy acyuta-bhava-varjitam na sobhate: pouhé naiskarmyam, neboli ukončení hmotných činností a odmítnutí tĕlesného pojetí života nás nezachrání. Živá bytost musí vyhledat vyšší útočištĕ na duchovní úrovni, jinak se vrátí do dĕsivých podmínek hmotné existence. Sastra o tom říká: aruhya krcchrena param padam tatah patanty adho 'nadrta-yusmad-aṅghrayah (Bhag. 10.2.32). I když se nĕkdo může tvrdou námahou a snahou probojovat na úroveň Brahmanu (kleso 'dhikataras tesam avyaktasakta-cetasam), vrátí se opĕt na hmotnou úroveň, pokud nenalezne vhodnou ochranu. Jeho takzvané osvobození je vimukta-mana, pouhá představa.

Povahou živé bytosti je vyhledávat radost, ananda-maya. Nyní však trpíme, protože mylnĕ hledáme štĕstí na hmotné úrovni, což přináší zapletení v bolestivých spletitostech hmotné existence. Pokud se však budeme snažit zcela se vzdát svého sklonu vyhledávat radost, budeme nakonec zklamáni a vrátíme se k vyhledávání radosti na hmotné úrovni. I když na úrovni neosobní realizace Brahmanu existuje vĕčná existence, není tam ananda. Různorodost je matkou požitku. Na Vaikunthách existuje skutečná duchovní ananda. Krsna je tam přítomen ve své extatické duchovní podobĕ, obklopen svými blaženými společníky, kteří vĕčnĕ oplývají blažeností a poznáním a s hmotnou existencí nemají nic společného. Na duchovních planetách jsou si dokonce i příroda, ptáci a zvířata plnĕ vĕdomi Krsny a jsou pohrouženi v transcendentální blaženosti. Yad gatva na nivartante tad dhama paramam mama (Bg. 15.6). Ten, kdo odejde na Krsnovu blaženou duchovní planetu, bude naprosto spokojen a nikdy se na hmotnou úroveň nevrátí. Visvanatha Cakravarti Thakura proto řekl: kim catra bhaktaih samsara-bandhan na bhetavyam. Pouze bhakta se může opravdu zbavit strachu.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura v této souvislosti zdůraznil nezbytnost přijetí duchovního mistra, který je vrajendranandana-prestha, nejdražším služebníkem syna Nandy Maharaje, Krsny. Pravý duchovní mistr je zcela zbaven závisti k ostatním živým bytostem a tudíž volnĕ rozdává poznání o oddané službĕ. Pravý duchovní mistr je zcela zbaven závisti k ostatním živým bytostem, a proto volnĕ rozdává poznání o oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud toto poznání pokornĕ vyslechnou živé bytosti chovající nepřátelství k oddané službĕ Pánu, osvobodí se od Pánovy klamné energie, kterou byly pokryty a uvrženy do různých strastiplných životních druhů. Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura vĕrný žák milostí duchovního mistra postupnĕ zrealizuje transcendentální postavení Pána Narayana, kterému s velkou úctou a bázní slouží stovky a tisíce bohyň štĕstí. S postupným pokrokem poznání potom žákovi ve svĕtle krásy Govindy, Krsny, připadá bledý i paramaisvarya, neboli nejvyšší majestát Pána Vaikunthy. Govinda má nepochopitelnou moc okouzlit a potĕšit a žák milostí duchovního mistra postupnĕ rozvine svůj vlastní blažený vztah (rasu) s Govindou. Když očištĕná živá bytost pochopí blažené zábavy Laksmi-Narayana, Sri Sita-Ramy, Rukmini-Dvarakadhise a nakonec i samotného Pána Krsny, obdrží výsadu přímo se účastnit oddané služby Krsnovi, který se tak stane jejím jediným objektem a útočištĕm.